Ecce Homo - Matyáš Borbonius z Borbenheimu

V létě r. 1566 se manželům Burdovým v Kolinci u Klatov, poddaným Václava Vintíře z Vlčkovic narodil syn Matěj. Rodiče jej dali studovat, neboť nepodceňovali váhu vzdělání. Matějova cesta k osobním metám však byla složitá. Vystudovat medicínu nebylo snadné ani levné a jen shoda okolností a usilovnost přivedly Matěje Burdu k vytouženému cíli. Z městské školy v Klatovech se totiž dostal v doprovodu mistra Jana Rosacia na univerzitu do Prahy. Pak odešel do škol v Rakovníku, Kolíně a Chrudimi, kde r. 1586 základní studia dokončil. Bakalariátem pokračoval ve Velkém Meziříčí, kde krátce fungovala latinský luteránská akademie, kde studoval např. i Jindřich Matyáš z Thurnu. Ve škole Matěj Burda změnil své jméno na latinské Borbonius a našel si dalšího mecenáše v rodině Vartenberků. Se svým žákem, Janem z Vartenberka odjel na univerzitu v Basileji a po návratu konečně mohl otevřít svoji lékařskou praxi.

Logo|foto:Český rozhlas

Protože byl učenlivý a na studiích získal značné odborné znalosti, brzy se stal Borbonius vyhledávaným lékařem nejvyšších kruhů. Léčil Petra Voka z Rožmberka, pány ze Žerotína i příslušníky rodu Valdštejnů. Několikrát byl také pozván k Anně Tyrolské, manželce císaře Matyáše. Borbonius rovněž stál u zrodu Františkových Lázní, nazývaných tehdy "Chebské vody". Jejich účinky Borbonius zkoumal ve spojitosti s nemocí Polyxeny z Lobkovic, která byla neúspěšně léčena už po léta a kterou Borbonius zcela vyléčil právě za pomoci těchto kyselek. Borbonius se vzrůstající slávou shromažďoval i majetek. Stal se váženým pražským měšťanem a výhodně se oženil. Jako pravá renesanční osobnost zasáhl i do dalších oborů, zejména se snažil proslavit jako poeta. Sbírka Ceasares, jež byla oslavou panovnické moci Habsburků, se nevyznačuje ani uhlazeností ani slohovou dokonalostí. Svůj účel však splnila, neboť Borbonius ji věnoval císaři Rudolfovi a odměnou mu bylo r. 1596 šlechtictví, přídomek z Borbenheimu a titul císařského poety.

Do pokojného život zemského lékaře Matyáše Borbonia však zasáhla bělohorská pohroma. Když v květnu 1618 začali čeští stavové jednat s novoměstskými měšťany o účasti pražských měst na sněmu, byl Borbonius jedním ze tří zástupců Nového Města. Pochopitelně byl po bitvě na Bílé Hoře zatčen a spolu s ostatními čekal na smrt. Měl však štěstí, neboť Karel z Lichtenštejna potřeboval osobního lékaře, a tak byl Borboniův rozsudek na přímluvu vysoce postavených pacientů změněn na doživotní žalář a ztrátu majetku. Později byl propuštěn, ale majetek mu vrácen nebyl. R. 1627 proto opustil Čechy, aby se nemusel zříci evangelické víry a usadil se v polské Toruni. V emigraci se sešel i s J. A. Komenským. Opět získal věhlas jako výborný lékař. Léčil příslušníky vysoké polské šlechty a získal významné postavení. Po dvou letech ale zemřel. Dokladem toho, že dr. Matyáš Borbonius byl ve své době významnou osobností, svědčí zájem mnoha autorů o jeho osobu. Setkáváme se s ní v díle Zikmunda Wintera Mistr Kampanus nebo Václava Kaplického Veliké theatrum, v němž je zachycen celý Borboniův život. Jeho deníky zpracoval edičně už v r. 1896 mladý Max Dvořák, pozdější světoznámý historik umění českého původu. Hezký den!