Ecce Homo - Ludvík XV.

Pětiletý hoch se stal králem Francie a vládl za něj v době nezletilosti do r. 1723 vévoda Filip II. Orleánský. Pak ještě tři roky vévoda Bourbonský, příští princ Condé, i když ve 13 letech byl už Ludvík plnoletý. Změnilo se však jen to, že vévoda nebyl regentem, nýbrž prvním ministrem. Vládl špatně a pod vlivem své milenky zrušil i královo zasnoubení se španělskou infantkou. Místo toho mu vybral princeznu spíše exotickou než významnou. Dcera sesazeného polského krále Marie Leszcziňska byla o osm let starší než král, nebyla krásná ani bohatá, ale byla počestná a dobrá. Později se Stanislaw Leszczyňski stane s francouzskou podporou na čas znovu králem Polska, ale jak trefně píše Maurois, "zeměpis si nepotrpí na city" a Francie nedokáže uchránit Polsko před Rakušany a Rusy. Vídeňskou smlouvou z r. 1738 souhlasil Ludvík XV. s uznáním nároků Marie Terezie na rakouský trůn s tím, že se provdá za Františka Štěpána Lotrinského. Ten tak byl spolu s propůjčením císařského titulu dostatečně zaopatřen, takže se mohl vzdát rodného Lotrinska, které pro změnu dostal královský tchán, nyní král bez království Stanislaw Leszczyňski. Byl to nádherný kompromis a všichni byli spokojeni.

Logo|foto:Český rozhlas

V této době řídil zahraniční politiku Francie místo krále kardinál Fleury, "příjemná nicka", jak mu říkali současníci. Asi mu křivdili, neboť sice neměl potřebné schopnosti a jedinou jeho aprobací pro náročnou roli byl fakt, že byl od dětství královým vychovatelem, ale na druhé straně dával přednost zdravému úsudku, nechal si poradit a od r. 1738 udržel až do své smrti o pět let později vyrovnaný rozpočet. To nemohla být náhoda a klidně to můžeme hodnotit jako úctyhodný výkon. Po Fleuryho smrti Francie zabředla do dlouhé série válek, jež jí měly napomoci potřít na moři Anglii a na souši Rakousko. Výsledkem však bylo něco úplně jiného. Anglie svoje postavení uhájila a naopak vypoklonkovala Francii z Kanady a Indie. Rakousko se ukázalo jako méně nebezpečné pro francouzské zájmy než doposud spojenecké Prusko, a tak konec hlavní etapy válek zastihl Francii a Rakousko jako spojence. Zatím Prusko, jehož cynický král Bedřich střídal spojence častěji než spodky, ukořistilo Slezsko a nakonec se stalo nejvýznamnějším členem Římské říše.

Francie se zmítala ve finančním rozvratu a soukromý králův život přispíval ke zmatení myslí. Král byl od narození unavený a odpočinek si nedopřával jen ve sbírání trofejí v milostné sféře. R. 1745 se seznámil s madame Jeanne Antoinette Lenormandovou, z níž učinil po krátké známosti svoji hlavní metresu, kterou celá Evropa znala pod jménem Madame Pompadour. A poznala ji dobře, neboť paní de Pompadour spoluovládala evropskou politiku 20 let. Došlo to tak daleko, že jí císařovna rakouská Marie Terezie ve svých dopisech oslovovala "Má nejdražší paní sestro", ačkoliv jinak byla v otázkách morálky poměrně přísná. Král sice na sklonku svého panování učinil i některá opatření, jež měla odvrátit blížící se katastrofu, ale vládu předal Ludvíkovi XVI., jenž si s ní nevěděl rady. Proto to nakonec dopadlo po 15 letech tak, jak to dopadlo, francouzskou revolucí. Hezký den!