Ecce Homo - Luděk Pachman

Do světa šachu vstoupil Luděk Pachman jako neznámý mladík na pražském turnaji v roce 1943, aby tři roky nato vyhrál poprvé mistrovství republiky. Tehdy se stal zaměstnancem Ústřední rady odborů, ale odborářskou kariéru ukončil po šesti letech s tím, že se bude plně věnovat šachu. "Na ÚV KSČ se tomu divili, ale ministr Kopecký prohlásil, že pitomých odborářů máme tucty, leč šachistu, jako je Pachman, jen jednoho," vyprávěl později přátelům. Sedminásobný mistr republiky hrál v 50. a 60. letech na olympiádách, zúčastnil se šesti mezipásmových turnajů a zvítězil v patnácti mezinárodních turnajích. S mistrem světa Američanem Fischerem sehrál osm turnajových partií: dvě vyhrál, dvě prohrál a čtyři skončily nerozhodně, takovou bilanci s ním neměl žádný jiný hráč. V nejlepších letech své kariéry patřil do první třicítky světového žebříčku.

Logo|foto:Český rozhlas

Jako šachista pobýval dlouhodobě v cizině, ovládal čtyři světové jazyky, byl vtipný a měl řadu přátel. Vyučoval šachy na Kubě, kde poznal Fidela Castra i Che Guevaru. V r. 1959 nastoupil do deníku Československý sport a tehdy navrhl, aby Praha uspořádala letní olympijské hry 1980. ÚV KSČ se však musel zabývat i jeho dopisem, v němž odsuzoval politiku arabských zemí vůči Izraeli a kritizoval socialistický tábor za podporu Arabů. Tímto listem vstoupil do vysoké politiky, neboť na sjezdu spisovatelů r. 1967 o něm kriticky mluvil vedoucí delegace ÚV KSČ Jiří Hendrych. Auditorium text neznalo a žádalo, by byl přečten. Když se tak stalo, dopis získal další stoupence, což se v očích KSČ rovnalo vzpouře. Tehdy byl Luděk Pachman stále ještě komunistou, ale jako kritik stalinistického pojetí moci se s velkou vervou zapojil do Pražského jara.

Tak se stal po nástupu normalizace jedním z těch, na nichž bude možno dokázat, jakých rozměrů dosáhla v Československu kontrarevoluce podporovaná britskou Intelligence Service. Výslechům vzdoroval několika hladovkami. Režim se obával politického skandálu, jaký by vyvolala v cizině jeho smrt, a proto soudní proces v říjnu 1970 odvolal a Pachmana propustil. Ten přešel do protiútoku: žádal finanční odškodnění za zdravotní problémy a poukazoval na to, že mu režim v rozporu s právem brání uplatnit se v oborech, pro něž má kvalifikaci - v novinařině a v šachu. Žádal o vystěhovalecký pas pro sebe a rodinu a nakonec jej na konci listopadu 1972 obdržel.

Logo|foto:Český rozhlas

V Německu se stal členem německého národního týmu, mistrem země a vítězem tří mezinárodních turnajů. V roce 1982 se projevil i jako dobrý prognostik: tvrdil totiž, že koncem 80. let dojde ke sjednocení Německa a zhroucení politického systému ve východní Evropě. I když mu tip stoprocentně vyšel, vrátit se ihned po listopadu 1989 do Prahy byla chyba. Pachman jako katolík, jímž se stal ve vězení, nabídl své síly a zkušenosti Československé straně lidové. Stal se šéfem jejího volebního štábu a před volbami r. 1990 usiloval o ofenzivní vedení volebního boje, ale narazil na pasivitu zosobněnou biblickým "udeří-li tě kdo na jednu tvář, nastav mu i druhou". Aféra Bartončík jej zcela znechutila a další faktory vedly k tomu, že opustil naši truchlivou politickou scénu. Těžko se pak divit, že se r. 1998 natrvalo odstěhoval zpět do Německa a prohlašoval, že návratem do rodné země udělal chybu. Zemřel na banální onemocnění 6. března 2003 ve věku 78 let. Do politiky se šachisté nehodí, jen mašinfýrů tam není nikdy dost. Hezký den!