Ecce Homo - Knud Johann Victor Rasmussen

7. červen 2004
Ecce homo

Před 125 lety se v Grónsku narodil Knud Johann Victor Rasmussen, dánský etnograf a polární badatel. Jeho otec byl dánským pastorem a matka byla z tamních obyvatel Inuitů. Proto Knud Rasmussen vyrostl v Grónsku a opouštěl je jen občas. Po studiích etnografie a přírodních věd v Kodani se v letech 1902-04 zúčastnil expedice Myliuse-Erichsena mezi polární Eskymáky v sz. Grónsku. Roku 1910 tu daleko na severu založil spolu s Peterem Freuchenem stanici nazvanou velmi příznačně Thule, což byl termín, který ve středověku označoval nejzazší výběžek civilizace směrem na sever (ultima Thule). Stanice měla sloužit nejen jako obchodní středisko, ale také jako základna pro další výzkumné výpravy. Rasmussen jich pak v letech 1912-33 podnikl celkem sedm.

V r. 1912 při pátrání po Mikkelsenovi překročil vnitrozemský ledovec, prozkoumal Pearyho zemi, kde našel zbytky nejsevernějšího inuitského sídliště. Současně musel konstatovat, že tzv. Pearyho průliv mezi Grónskem a Pearyho zemí neexistuje, v jižní části je sice možno nalézt hluboký fjord, ale Pearyho země je jen poloostrovem. Při další expedici si Rasmussen stanovil jako úkol průzkum velkých fjordů na severním pobřeží Grónska. Výprava tehdy dospěla až k De Longovu fjordu, ale na zpáteční cestě dva z účastníků vyčerpáním zahynuli a zbytek jen s největším vypětím sil dospěl do Thule. Nedostávalo se jim totiž potravin. V r. 1919 prováděl Rasmussen etnografická studia u východogrónských Inuitů a podařilo se mu sebrat tolik bájí a pověstí, že to vydalo na první knížku s tímto tématem. Nebyla to však jeho první publikace, neboť již vydal svoje deníky a i později se ukáže jako schopný spisovatel. Na počátku 20. let absolvoval Knud Rasmussen další cesty, při nichž měl za úkol zkoumat i život amerických Eskymáků. Z pobřeží Hudsonova zálivu podnikal výpravy do kanadského vnitrozemí, přičemž prováděl nejen kartografická měření, ale i etnografická studia a také archeologické vykopávky.

Logo

V r. 1923/24 podnikl Rasmussen spolu se dvěma Inuity svoji vůbec největší cestu na saních. Od Hudsonova zálivu prozkoumal zemi krále Viléma, poloostrov Kent, celé pobřeží Kanady a Aljašky až k Nome. Odtud se přeplavil i na Čukotku a ověřil si, že jsou na obou stranách průlivu prakticky totožní obyvatelé. Po nějaké době byl již pokládán za nezvěstného, neboť se pohyboval v místech, odkud nemohl téměř rok podávat žádné zprávy. Během 15 měsíců prošel a projel na saních 18 000 km, což je nepochybně nejdelší saňová výprava v dějinách arktického bádání. Byla možná jen díky tomu, že se Rasmussen zcela přizpůsobil prostředí, cestoval bez zátěže, živil se lovem, a tak mohl překonávat i značné vzdálenosti bez tradičních obtíží provázejících evropské cestovatele uvyklé komfortu. "Dejte mi zimu a psy, ostatní si můžete nechat", bylo jeho heslem.

Ještě na počátku 30. let podnikl několik etnografických cest na sz. Grónska, kde se věnoval etnografickému bádání. To také bylo jeho hlavní pracovní náplní a v této oblasti byl vyhlášeným znalcem. Nedávno vyšel výběr z jeho slavné trilogie Mýty a pověsti z Grónska (1921-1924) pod názvem Grónské mýty a pověsti i česky. Nečekejte ale vyprávění pro děti, inuitské báje a pověsti jsou pěkně drsné. Rasmussenovy výpravy vedle poznatků etnografických však přinesly i značné rozšíření geografických, geologických, přírodovědných i klimatologických poznatků o málo probádaném severu Grónska a arktické Kanady. Hezký den!

Spustit audio