Ecce Homo - Karl Friedrich Gauss

Karl Friedrich Gauss se narodil v Brunšviku jako syn zedníka a vodního mistra, který se staral o vodotrysky a jiné věci s vodou spojené. Jak o sobě sám Gauss vyprávěl, naučil se dříve počítat než mluvit. Pak začal své známé a příbuzné "prosit o písmena" a najednou uměl číst, aniž by kdokoli věděl, jak k tomu vlastně přišel. Když my byly tři roky, poslouchal prý jednou, jak jeho otec počítá výplaty pro dělníky. K velikému překvapení všech přítomných náhle zvolal, že ve výplatě je chyba, a hned také sdělil, jak má znít správný výsledek. Otec svoje výpočty prověřil a ejhle, chlapec měl pravdu.

Logo|foto:Český rozhlas

V sedmi letech začal chodit do školy, kde měl ve třídě sto spolužáků, ale nijak mezi nimi nevynikal. Teprve v devíti letech na sebe upozornil příhodou, která se dodnes traduje jako jedna ze základních v Gaussově životopise. Stalo se totiž, že učitel v Gaussově třídě chtěl mít klid, a proto uložil žákům, aby sečetli všechna čísla od jedné do šedesáti. Doufal marně, neboť malý Gauss minutu po oznámení zadání už odevzdával svoji tabulku s výsledkem. A k úžasu učitele správným. Ten chtěl pochopitelně vědět, jak hoch k číslu 1830 došel, když ostatní stačili sotva sečíst prvních pár číslic. "Prostě, sečetl jsem první a poslední číslo, součet dá 61. A takových párů je v úloze 30. Tedy celkem 30 x 61 = 1830." Učitel uvažoval nejprve o aplikaci rákosky, ale pak v něm zvítězil pedagogický optimismus a objednal mu učebnici aritmetiky z Hamburku.

Patnáctiletému Gaussovi bylo umožněno nastoupit na akademii v Brunšviku a po dalších třech letech se stal řádným posluchačem univerzity v Göttingen. Tam začal mít potíže s profesory, kteří jej sice nemohli ničemu naučit, ale zato se jej snažili ponižovat. On je za to zesměšňoval, kde mohl, zejména profesora Kaestnera, kvůli němuž musel odejít na doktorandské studium do Helmstedtu a do Göttingen se vrátil až po čase. Zajímavé je, že pak byl po léta ředitelem tamní hvězdárny, i když se zabýval spoustou jiných věcí. Způsobil to jeho geniální výpočet dráhy planetky Ceres. Tu hvězdáři objevili r. 1801, ale pak se jim při přechodu slunečního kotouče ztratila. Gauss vypracoval zcela novou metodu pro výpočet dráhy nebeských těles a v r. 1802 astronom Zach Ceres opravdu nalezl přesně tam, kde geniální matematik její polohu předpověděl. Tento virtuózní výkon přinesl Gaussovi všeobecnou slávu.

Těžko bychom hledali byť i jen jedinou oblast matematiky, kterou by Gauss nějak neovlivnil. Jeho největší láskou byla teorie čísel, intenzivně se zabýval i statistikou a počtem pravděpodobnosti, kde základní rozložení pravděpodobnosti dodnes znázorňujeme Gaussovou křivkou. Objevil zcela nový typ geometrie, která se od klasické, euklidovské zásadně liší - geometrii zakřiveného prostoru! Tento objev byl tak odvážný, že se mladý Gauss polekal a raději ho ani nezveřejnil. Později tuto geometrii rozvinul Gaussův žák Bernhard Riemann a díky tomu mohl ve 20. století Einstein vytvořit obecnou teorii relativity. Gauss se věnoval i mechanice, elektromagnetismu, astronomii a geodézii a jako jeden z prvních také zemskému magnetismu. Je po něm nazvána mj. Gaussova rovina. Jeho jméno nosí nepřeberná řada matematických a fyzikálních zákonů a věd. Podle něj je nazvaná i jednotka magnetické indukce gauss (značka G). Hezký gaussovský den!