Ecce Homo - Karel VII. Albert

Narodil se v r. 1697 v Bruselu jako syn kurfiřta Maxmiliána Emanuela a co mne s ním sbližuje, narozeniny slavíme ve stejný den. Otec byl velmi ctižádostivý a pletl se značnou měrou do evropské politiky. S habsburským Leopoldem II uzavřel spojenectví, jež jej přivedlo v r. 1683 až před obleženou Vídeň a o pět let později pod hradby obklíčeného Bělehradu. Ve válce falcké pomáhal zase císaři proti Francii a za svoje zásluhy byl španělským králem r. 1691 jmenován místodržícím ve španělském Nizozemí, dnešní Belgii. Jeho syn z manželství s habsburskou arcivévodkyní Marií Antonií, Josef Ferdinand byl určen následníkem španělského trůnu, neboť po matčině linii byl vlastně nejbližším žijícím příbuzným španělských Habsburků. Jenže už v r. 1 699 zemřel a plány, jež s ním jeho otec měl, vzaly za své. Ten byl už v té době znovu ženat, neboť zemřela i jeho žena Marie Antonie, jež jej dosud poutala k habsburskému rodu. Oženil se s dcerou polského krále Jana Sobieského a pomýšlel už zase na jiný královský trůn. Pro splnění svých ambicí změnil spojence a tentokrát se přiklonil na stranu Francie. Na jejich straně vpadl do Tyrol, jichž se chtěl zmocnit, jenže v r. 1704 prohráli Francouzi u Hochstädtu a všem ambicím byl konec. Okleštěném Bavorsko opanovali Habsurkové a synové kurfiřta byli odvezeni do Klagenfurtu a pak do Štýrského Hradce.

Logo|foto:Český rozhlas

Od svých sedmi let žil tedy náš Karel Albert v rakouském zajetí pod jménem vévody z Wittelsbachu a nebylo jasné, zda se kdy ujme vlády ve své vlastní zemi. Až mír v Rastattu vrátil zemi r. 1714 do rukou bavorských kurfiřtů. Karel Albert se mohl jako spojenec Habsburků vrátit domů, zúčastnil se ve válkách proti Turkům a vzal si nejmladší dceru Josefa I. Marii Amálii. Již v té době však myslel na to, jak získat nejen území ztracená ve prospěch Rakouska, ale vůbec celé rakouské dědictví. Proto neuznal pragmatickou sankci a hned po smrti Karla VI. v r. 1740 vystoupil se svými požadavky. Spojil se s dalšími nepřáteli Rakouska, s Francií a Saskem a v čele koaličních vojsk vtrhl do Horních Rakous a do Čech. 26. listopadu 1741 vstoupila jeho vojska do Prahy a 19. prosince se konala korunovace Karla Alberta če ským králem. To, že mu holdovala většina české šlechty, Marie Terezie Čechům nikdy nezapomněla.

Na vrcholu své slávy stanul Karel 24. ledna 1742, kdy byl především díky francouzské podpoře zvolen jako Karel VII. římskoněmeckým císařem. Úspěchy, kterých dosáhl jen "příznivými okolnostmi a pomocí nespolehlivých a zištných spojenců," však neměly dlouhého trvání. Musel potupně rychle opustit Prahu a už v květnu 1743 ovládla Marie Terezie i Bavorsko. Císaři zůstal prázdný titul a teprve v říjnu 1744 se mohl díky pruské podpoře vrátit aspoň do Mnichova. To však bylo jeho zdraví už podlomeno a nedlouho nato zemřel. Jeho syn pak musel vynaložit značné úsilí na to, aby obnovil původní postavení Bavorska a urovnal jeho vztahy k sousednímu Rakousku. Hezký den!