Ecce Homo - Karel Plicka

Třetí ze čtyř hochů Plickových se narodil ve Vídni, ale s rodiči se brzy přestěhoval do České Třebové, odkud pocházela jeho matka. Vystudoval tu měšťanku a pak učitelský ústav v Hradci. Už tenkrát se vážně rozhodoval, zda se má věnovat spíš hudbě nebo výtvarnému umění, ale nechuť rodiny k umělecké kariéře ho odvrátila nejen od životní dráhy zpěváka a hudebníka, ale také malíře, i když jej ke studiu na výtvarné akademii doporučoval sám Max Švabinský. Umění jej ale zachránilo před frontou, i když byl odveden, válku prožil jako zpěvák dvorní opery ve Vídni. Po nějaký čas studoval Karel Plicka na konzervatoři hru na housle a klavír. Jeho prvním působištěm se stala Úpice, kde rychle sestavil kvalitní dětský pěvecký sbor, jenž pak byl zván k vystoupením i do Prahy. V Bratislavě si doplnil vzdělání, když studoval na tamní univerzitě Komenského 8 semestrů hudební vědy a národopisu. Tehdy zcela propadl krásám Slovenska a na doporučení skladatelů Janáčka a Vítězslava Nováka vstoupil r. 1923 do služeb Matice slovenské. Jeho úkolem byl sběr lidových písní, ale též pohádek a další lidové slovesnosti. Plicka procházel křížem-krážem Slovensko, aby fotoaparátem a filmovou kamerou zaznamenával valem mizející krásy kraje, staveb a krojů. Zachránil stovky pozapomenutých národních písní a vydal je ve formě zpěvníků. A Slovensku také vytvořil jeden z našich nejkrásnějších filmů, křehký a líbezný dokument Zem spieva a později i film Jánošík.

Logo|foto:Český rozhlas

Zásluhy Karla Plicky jsou zejména v oblasti lidové hudby a písně neocenitelné. Ve dvou svazcích vydal Český zpěvník, v jednom svazku Slovenský spevník. Vyvrcholením Plickova folkloristického sběratelství a národopisných studií se stal cyklus Český rok, který připravil ve spolupráci s Františkem Volfem a Karlem Svolinským. Vydal též překrásné fotografické publikace, mezi nimiž zaujímají čestné místo především Praha ve fotografii - Pražský hrad, Praha stověžatá, Praha královská (kterou předali Zikmund a Hanzelka na své cestě napříč Afrikou jako cenný dar tehdejšímu habešskému císaři Haile Selasie I.) či Slovensko ve fotografii. Na několik let se jeho pracovištěm stalo Povltaví, které se stavbou údolních přehrad začalo měnit k nepoznání a Plicka zachraňoval krásy původní Vltavy. Bydlel ve stanech, jezdil na vorech a pramicích, zdolával výstupy na strmá skaliska. Vše je zachyceno v knize fotografií Vltava, kterou je možno směle položit vedle Smetanovy stejnojmenné symfonické básně.

I jako sedmdesátník národní umělec Karel Plicka stále říkal, že má před sebou práce tak na 30 roků a že by moc rád všechno dodělal. Zemřel ve vysokém věku 92 let, ale všechno prostě stihnout nemohl. To nikdo, i když si to myslíme skoro všichni. Hezký den!