Ecce Homo - Karel Klapálek

Karel Klapálek zahájil svou vojenskou kariéru za 1. světové války, kdy se jako příslušník čs. legií v Rusku, kde velel rotě, zúčastnil jejich bojů a sibiřské anabáze. Po návratu do vlasti zastával různé velitelské funkce na úrovni pluku v Plzni a Užhorodu a vyučoval také v letech 1932-37 na Vojenské akademii v Hranicích. Po okupaci zbytku Československa působil v odbojové organizaci Obrana národa, ale protože po něm gestapo pátralo, přešel do ilegality a v červnu 1940 se mu podařilo odejít přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Turecko do francouzské Sýrie. Měli se skupinou asi 200 mužů namířeno do Francie, ale rychlý spád válečných událostí jejich záměry zmařil. Jako řešení se jevil přechod do Bri ty spravované Palestiny, ale v tom zase bránili představitelé francouzské vichystické vlády v Sýrii. Až na intervenci vojenského atašé britské vojenské mise mohli naši vojáci opustit Libanon a přemístit se do palestinského běženeckého tábora Az Sumeirya. Velitelem skupiny se stal plukovník Josef Koreš, služebně nejstarší důstojník, jeho zástupcem pplk. Klapálek. Oněch 206 vojáků-běženců se stalo zárodkem československé vojenské jednotky na Středním východě, jíž nakonec prošlo celkem 2489 osob. Ve výcvikovém prostoru Gedera nedaleko Tel Avivu byl v listopadu ustaven Československý pěší prapor č. 11 - Východní, jehož velitelem se stal právě pplk. Klapálek.

Logo|foto:Český rozhlas

Po účasti československých jednotek na tažení v Sýrii a zejména v severní Africe včetně proslulé obrany obleženého Tobrúku, působil Karel Klapálek jako zástupce velitele československé brigády ve Velké Británii. V září 1944 byl vyslán do SSSR, kde se jako velitel 3. československé brigády a od dubna 1945 jako velitel 1. československého armádního sboru místo Ludvíka Svobody, jenž byl jmenován ministrem obrany, zúčastnil těžkých bojů při osvobozování Československa. Po válce se prezident Beneš pokusil prosadit jmenování Karla Klapálka náčelníkem generálního štábu, ale tento návrh pro odpor komunistů neprošel. V letech 1945-50 byl generál Klapálek vojenským v elitelem Prahy, r. 1946 dosáhl nejvyšší vojenské hodnosti armádního generála. Tady si s ním osud zahrál, když jej spolu s generály Svobodou a Bočkem postavil do samého středu komedie, jež se měla brzy zvrtnout v tragédii. Je známo Svobodovo vyprávění o tom, jak jej Gottwald, co měl pod čepicí, pozval na pondělí 23.února večer do Obecního domu v Praze ustavující schůzi Ústředního akčního výboru Národní fronty. Generál Svoboda, jenž šel s lidem, slíbil přijít se všemi řády a včas, Gottwald po něm chtěl pozdní příchod, aby se všichni přítomní podusili ve vlastní šťávě a jako triumf komunistů potom vstoupili do sálu i představitelé armády. Tak si to přál velký kombinátor a mistr po litického mariáše Klement Gottwald. Řády ověnčený Svoboda se dostavil na politické představení s požadovaným zpožděním a nebyl sám. Spolu s ním kráčeli hrdinové odboje generálové Boček a Klapálek.

Ani jeden se vděku nedočkal, Karel Klapálek byl v r. 1950 jako nespolehlivý poslán předčasně do penze a o dva roky později dokonce na základě vykonstruovaných obvinění zatčen a odsouzen. Vězněn byl až do r. 1956, kdy byl propuštěn na intervenci Nikity Chruščova. Až v době oblevy r. 1968 byl rehabilitován, vyznamenán titulem Hrdina ČSSR a mohl vydat i zmíněnou vzpomínkovou knihu Ozvěny bojů. Hezký den!