Ecce Homo - Johann Agricola

Johann se totiž narodil jako Schnitter, nebo ještě přesněji Schneider, neboť jeho otec byl opravdu krejčím. O jeho dětství toho jinak moc nevíme, školu navštěvoval nejprve v Braunschweigu a od 12 let v Lipsku. Tehdy také získal podle humanistické módy panující v kruzích vzdělanců latinské jméno, a stal se Agricolou. To jest rolníkem, což může znamenat, že jeho otec si šitím jen přilepšoval nebo mladý Johann neuměl latinsky natolik, aby uměl přeložit slovo krejčí, nebo to neznamená nic, což je nejpravděpodobnější. Po skončení školní docházky mladý Agricola pokračoval v Lipsku v univerzitních studiích. V r. 1510 se stal bakalářem, opustil univerzitu a sám se stal učitelem v Braunschweigu. Až v r. 1515 se imatrikuloval na nedávno založené zemské univerzitě ve Wittenbergu pro studia přípravná filozofická a teologická. Už v r. 1516 se nadaný student Agricola seznámil a nakonec i spřátelil se svým učitelem, kterým nebyl nikdo jiný, než Martin Luther. O rok později zveřejnil Luther svých 95 tezí, kterými chtěl opravit katolické učení a Agricola se k němu ještě více názorově přimknul.

Logo|foto:Český rozhlas

Ve vzrušené době začínající reformace se Luther, Agricola a nově jmenovaný profesor řečtiny na jejich univerzitě Filip Melanchton, dále sblížili. V r. 1519 získali Agricola i Melanchton bakalariát teologie. V následujícím roce se stal Agricola docentem filozofické fakulty ve Wittenbergu a krátce nato se i oženil. Následující roky plynuly poměrně klidně, když tu se v polovině r. 1525 Johann Agricola náhle sebral a pro všechny neočekávaně opustil město. Nejenže se nerozloučil s přáteli, ale ani nežádal u kurfiřta Jana povolení k cestě, což dohromady nápadně připomínalo útěk. Důvody můžeme jen hádat. Dobří znalci Agricolova života se domnívají, že měl dost života ve stínu Luthera a Melanchtona, kteří byli ústředními aktéry reformace a pokusil se na sebe upozornit způsobem skoro klukovským.

Agricola se vrátil do rodného Eislebenu a založil tu učiliště, jehož se sám stal rektorem. Tady mohl konečně vyniknout a upozornit na svoje schopnosti. Jako rektor školy a současně kazatel v kostele sv. Mikuláše prožil Agricola s rodinou další desetiletí v poklidném Eislebenu. Stará budova rektorátu s deskou na jeho paměť a kostel sv. Mikuláše v Eislebenu dosud stojí. Agricolovy kazatelské schopnosti jej proslavily, byl zván i jinam a r. 1530 působil v Augšpurku jako člen komise, jež měla připravit podmínky náboženského smíru. Kvůli střetům s lenním pánem se Agicola v r. 1536 odhodlal vrátit do Wittenbergu. Tady měl slíbenu profesuru a nejen to, získal i dostatek volného času na vlastní práci, neboť výukou byl zatěžován minimálně. Tady také napsal drama s názvem Jan Hus, v němž popsal pobyt Jana Husa v Kostnici a jeho obhajobu před tamním koncilem. Koncem r. 1540 se však Agricola nepohodl s Melanchtonem a nakonec i s Lutherem a když mu hrozilo pro některé výroky vyšetřování před komisí kurfiřta, uprchl o Vánocích z Wittenbergu znovu.

Nakonec jej přilákal Berlín a tamní braniborský dvůr, kde se stal nejprve hlavním kazatelem a posléze i generálním superintendantem a vizitátorem. V r. 1548 jej díky jeho hodnostem pozval k jednáním do Augšpurku i císař Karel V. To byl začátek klidného posledního dvacetiletí Agricolova života, kdy už nikam neprchal. Jako autorita protestantského světa dožil v Berlíně a věnoval se sbírání německých přísloví, která vydával s komentářem. Zemřel jako dvaasedmdesátiletý důstojný stařec. Hezký den!