Ecce Homo - Jan Šverma

Jan Šverma pocházel z rodiny advokáta z Mnichova Hradiště, z rodiny středostavovské a usedlé, o politiku se zajímající jen okrajově. Studiem na právnické fakultě Univerzity Karlovy měl patrně mladý muž navázat na tradice vážené měšťanské rodiny. Nenavázal. Studia totiž nedokončil, neboť se během nich seznámil se skupinou mladých a levicově naladěných kolegů, kteří dali přednost okamžitému činu. Už v r. 1921 vstoupil do nově založené KSČ a brzy nato se stal nejen funkcionářem Komunistického svazu mládeže, ale i redaktorem Rudého večerníku . Byl tehdy velmi aktivní a ambiciózní, v letech 1926-28 studoval na Leninské škole v Moskvě a při jednáních ve vedoucích orgánech Kominterny o situaci v KSČ se jednoznačně stal jedním z hlavních spolupracovníků K. Gottwalda.

Logo|foto:Český rozhlas

Nebylo tedy divu, když se od r. 1929 stal vedoucím funkcionářem mladého Gottwaldova vedení. Jistým kladem je, že si na rozdíl od V. Kopeckého nebo B. Köhlera uvědomoval, že Československo je demokratickou zemí s jistou kulturní tradicí a občanskou společností, jíž nelze bez vysvětlení nutit politická rozhodnutí vykonstruovaná v generálním štábu světové revoluce, v ústředních orgánech Kominterny. Šverma patřil k úzké vrstvě intelektuálně dotčených funkcionářů strany, ale ne vždy mu to sloužilo k dobru. S časem se na jemu podobné, vybavené vlastním myšlením, pohlíželo skrz prsty. To se ukázalo už r. 1933, kdy byl Šverma donucen k sebekritice za příliš vstřícný postup vůči sociálfašistům, jak se v mluvě Kominterny označovali příslušníci s ociální demokracie. Nepoučil se a obdobně narazil o tři roky později. Tehdy však s horšími důsledky, neboť fakticky vedl KSČ, když její hlavní představitelé pronásledovaní zatykači pobývali v Moskvě. Mylně se domníval, že může vystoupit s politikou lidové protifašistické fronty a opět u soudruhů z Moskvy narazil. Vystoupil trochu předčasně a to se mu stalo osudným, opět musel provést sebekritiku a navíc mu přestal důvěřovat Gottwald, který si v duchu vlastních intrik představoval, jak jej chce Šverma vytlačit z pozic.

Logo|foto:Český rozhlas

Co na tom, že ideu jednotné fronty proti fašismu nakonec schválila i Kominterna, byla to její idea a nikoliv Švermova. Dál to známe docela dobře. Jan Šverma dobrodružně uniká do exilu v Paříži, pak stejně divoce do Moskvy, až je na podzim 1944, v té době těžce nemocný, vyslán na Slovensko. Když zemřel, posloužil Gottwaldovi hned dvakrát. Poprvé tím, že přestal ohrožovat jeho pozici a podruhé tím, jak byl využit proti Slánskému v politickém procesu. Všichni totiž věděli, že Šverma zahynul proto, že mu Slánský schválně podstrčil "malé boty". Stále se hovoří o tom, jak by býval Šverma dopadl, kdyby se dožil 50. let. Myslím, že jeho osud by byl podobný Clementisovu, patřili trochu k jedné krevní skupině. Pokud se někomu zdá, že jsem Švermovi příliš fandil a on si to nezaslouží, přiznávám. Tím, že se nemohl zapojit do mlýnku na maso 50. let vypadá opravdu čistší, než patrně byl. Ale to i úkladní vrazi před spácháním první vraždy zpravidla bývají. Podle činů suďte. Hezký den!