Ecce Homo - Giovanni Giacomo Casanova

Casanova spatřil světlo světa v lidové čtvrti blízko kostela San Samuele, a to jako syn herce Giuseppe Girolama Casanovy a jeho manželky Zanetty Farussi. Říkalo se ovšem, a Casanova o tom byl přesvědčen, že jeho skutečným otcem je Michele Grimani, člen významné rodiny, která divadlo, kde byl herecký pár Casanovových zaměstnán, podporovala. Hoch pociťoval nedostatek rodičovské péče, neboť otec časně zemřel a matka vystupovala tu v Londýně, tu ve Varšavě či Drážďanech. O děti se starala spíše nárazově, přesto se dva Giacomovi bratři stali významnými malíři, přičemž jeden byl oblíbencem kancléře Kounice.

Giovanni Giacomo Casanova

Sám Giacomo Casanova prožil neuvěřitelně bohatý a zvratů plný život. Pokud bychom měli postihnout to hlavní, museli bychom převyprávět jeho podivuhodné paměti. Omezme se proto jen na některé detaily. Giacomo chtěl studovat lékařství a zajímal se o chemii a matematiku. Místo toho musel studovat na univerzitě v Padově práva a skutečně je sedmnáctiletý ukončil dosažením doktorátu. Vedle nezbytných vědomostí právnických dosáhl i slušného vzdělání humanistického. Doktorský titul pak použil jedinkrát, když podepisoval k tisku jednu svoji práci. Casanova poměrně dlouho působil jako svého druhu diplomat, ani ne dvacetiletý plnil poslání na ostrově Korfu a patrně i v Cařihradu. Nejvíce jej však nadchla Francie jeden čas byl pověřen diplomatickými úkoly pro francouzský dvůr, ale nakonec jej i tady stíhali pro dluhy. S Francií byl totiž spojen jeho největší podnikatelský krach, když přišla na buben jeho manufaktura potiskující hedvábí. Mezi časem se ovšem Casanova živil všelijak, třeba v Be-nátkách jako houslista v divadle, či ve Španělsku jako předčitatel.

Do vězení a problémů dostávaly Casanovu spíše hazardní hry než milenky. V Benátkách se hazardní hrou živil tak úspěšně, že jej to přivedlo do proslavených olověných kobek, v Paříži se pokoušel prodat svůj kombinační systém vycházející z počtu pravděpodobnosti, ale bez úspěchu. Stejně neuspěl s nápadem na založení loterie, který předkládal snad všem vládám. Víme bezpečně o Paříži, Londýně, Drážďanech, ale patrně i Vídni a Varšavě, kde jen díky neprozíravosti vládních činitelů nezískali vítaný zdroj bezpečných státních příjmů. S milenkami to vůbec nebylo tak horké, jak by se mohlo zdát. Těch žen bylo podle všeho asi jen 130, což je relativně málo na pověst, jakou tím Casanova získal. Navíc v mnoha případech šlo o velmi krátkodobá vzplanutí, takže osudových lásek v dobrodruhově životě napočítáme jen několik, prsty jedné ruky nám postačí.

Už ve věku 48 let se Casanova poprávu cítil opotřebovaný. Neměl se však kam uchýlit, neboť domov si nikdy nevytvořil. Byl doma všude, ale nikde. Známých měl mnoho, ale skutečných přátel jen málo. Ani úřad, jenž by jej do smrti zajistil, se mu nepodařilo získat. Ve Varšavě už byl blízko, ale všechno zmařil souboj s hrabětem Branickým. Ve Vídni zase narazil na intriky silné kliky soupeřů, takže nakonec uvítal zájem, který o jeho společnost projevil majitel panství v Duchcově, hrabě Valdštejn. Zaměstnal jej jako knihovníka, ale práci v knihovně po něm nechtěl. Jen mu dělalo dobře, že má v době, kdy pobýval v Duchcově, postaráno u svého stolu o dobrou zábavu. A dobrý společníkem Giacomo Casanova nepochybně byl. Vzdělaným a vtipným, čímž se mnozí jeho rádoby následovníci nemohou chlubit. Hezký den!