Ecce Homo - Georg Heinrich Langsdorff

George Heinrich Langsdorff byl vystudovaný přírodovědec a dokonce i lékař, ale daleko více jej přitahovalo cestování. Kdybychom měli v rubrice povolání uvést jediné, museli bychom tam vepsat cestovatel, nebo možná rovnou dobrodruh. V napoleonské době cestování takovým dobrodružstvím rozhodně bylo. Bylo mu něco přes dvacet a byl již dostudován, když odjel mladý Georg Langsdorff na Pyrenejský poloostrov, aby tu prováděl přírodovědná bádání. Pobyl tu pět let, takže na počátku se s Napoleonem, který zatím směřoval do Egypta, mladý vědec minul. Když Španělsko opouštěl, mohl se s jeho vojáky již potkat. Německo mělo v té době jiné starosti, ale výsledky bádání zaujaly akademiky v Petrohradě a mladého badatele přijali mezi sebe. V té době se chystala první velká ruská cesta kolem světa pod vedením Adama Johanna von Kruzensterna, také Němce (přesněji Prusa) v ruských službách. Tomu se mladý akademik zamlouval a přijal jej za člena své výpravy.

Logo|foto:Český rozhlas

Langsdorff na téměř tříleté plavbě nelenil. Zkoumal přírodu i etnografické poměry v Oceánii i na Markézských ostrovech. Nejlépe se však osvědčil po přistání v Nagasaki. I na zdrženlivé Japonce zápal mladého vědce zapůsobil a tak si odvezl na svoji dobu velmi cenné poznatky také o mravech a zvycích, jež se jinak cizincům neprezentovaly. V červnu 1805 se Langsdorff spolu s Rezanovem na Kamčatce odloučili od výpravy a procestovali celé severoamerické pobřeží od Aljašky až ke Kalifornii. Jejich zájem probudil také zájem samotných Američanů, kteří v té době o západním pobřeží své země věděli méně než Rusové.

Langsdorff se pak vrátil přes Sibiř do Evropy, ale již r. 1812 cestoval opět, tentokrát do Jižní Ameriky, jež se mu stala osudem. Až do r. 1820 byl konzulem v brazilském Rio de Janeiru, ale většinu času věnoval přípravě a poté realizaci velké výpravy do nitra brazilské džungle. Výprava byla organizována velkolepě, vždyť ji pomáhal financovat sám car Alexandr a byla také dobře připravena. Langsdorff nelitoval času a po čtyři roky studoval všechny potřebné podklady, mnohdy jen přibližné mapy a sháněl vybavení. Věděl, že mnoho jeho předchůdců se nevrátilo a chtěl být připraven na všechny možnosti. Téměř 40 lidí vyrazilo na sedmi dřevěných člunech z Porto Feliz u S?o Paola na cestu trvající dva roky. Hlavní tým prošel na 5.000 kilometrů po vodních tocích, kde často těžké čluny spíš přenášeli, než se na nich vezli. Byla toprvní výprava, která pronikla tak hluboko do vnitrozemí a Brazilci jsou proto na průkopníka Langsdorffa patřičně hrdi. On si však uhnal v bažinách Amazonky skvrnitý tyf a když se r. 1830 vrátil do Německa, nemohl ani pracovat a následujících více než dvacet let jen dožíval. Jeho materiály nedokázali Rusové zpracovat dodnes. Hezký den!