Ecce Homo - Georg Bauer

Georg Agricola studoval natolik úspěšně, že už ve dvaceti letech byl jmenován mimořádným profesorem řečtiny a poté i rektorem školy ve Cvikově. Přitom on sám o s vých znalostech pochyboval a doufal, že se mu podaří doplnit si je ještě dalším studiem. V r. 1522 proto opustil výhodné místo a odešel studovat nejprve do Lipska a poté do Ferrary, kde prožil dva roky a dosáhl tu hodnosti doktora medicíny. Během svých studií přírodních věd a filozofie se spřátelil s Erasmem Rotterdamským, velkým humanistickým myslitelem a učencem, který na něj měl značný vliv. Roku 1526 se vrátil domů a v následujícím roce se stal městským fyzikem (tedy lékařem) v Jáchymově.

Logo|foto:Český rozhlas

Jako lékař vyznávající iatrochemii, tzn. použití přírodních látek v roli léků, hledal Agricola během svého šestiletého působení v Jáchymově nové léky mezi minerály a rudami. Díky tomu trávil veškerý volný čas v dolech a hutích. Vybral si dobré působiště, neboť Jáchymov byl v té době nejdůležitějším centrem rudného hornictví v Evropě. Agricola rozmlouval se zkušenými horníky a hutníky, kteří vycházeli z několik století trvající tradice těžby a zpracování kovů, především stříbra, v této oblasti. Prvním výsledkem mineralogických studií byl spis Bermannus, sive de re metallica dialogus, který byl vytištěn r. 1530 u vynikajícícho nakladatele Johanna Frobenia v Basileji. Mimochodem Frobenius byl učitelem Jiřího Melantricha i Jana Blahoslava. R. 1533 se stal Agricola lékařem v Saské Kamenici, kde se definitivně usadil a později dosáhl i hodnosti purkmistra. Nezabýval se v té době výhradně mineralogií, ale také studiemi historickými, jichž výsledkem byla Topografie Míšenská a Dějiny kmene saského, celkem ve 4 knihách, tiskem ale nebyly tyto práce vydány.

Hlavním předmětem Agricolova zkoumání však zůstala mineralogie, jež jej jako věda také dodnes považuje za svého zakladatele. Agricola ve svých přírodozpytných studiích dával vždy přednost pozorování před spekulacemi a dostával se tím do rozporu s přístupem alchymistů, kteří ne vždy chápali, že jim nemíní oponovat, ale chce jejich názory doplňovat. První takovou zásadní studií obsahující základní systematiku minerálů je práce dedikovaná vévodovi Mořici Saskému a nazvaná De natura fossilium libri decem (1546). De natura fossilium je první mineralogickou učebnicí, kde je poprvé uvedena vědecká klasifikace minerálů, založená na jejich fyzikálních vlastnostech. Už v roce 1550 dokončil Agricola svůj obšírný spis De re metallica, v němž ve 12 knihách vylíčil vyčerpávajícím způsobem vše z oblasti dobývání a zpracování kovů. Tento spis vyšel až po autorově smrti r. 1556, ale zato opatřen četnými dřevoryty. Když byla r. 1590 přeložena Arvidem Bechiem z latiny do němčiny, dočkala se tato práce pod názvem Bergwerksbuch mnoha vydání, nejznámější z nich pochází opět z Basileje z r.1626. Ještě roku 1912 ho do angličtiny přeložil důlní inženýr Herbert Hoover, pozdější prezident USA. A pak že není aktuální! Hezký den!