Ecce Homo - Franz Anton Mesmer

Jako mladík odešel do Vídně studovat teologii, medicínu a práva a teprve postupně byl přitahován právě k medicíně. V r. 1766 ukončil lékařská studia doktorskou disertací na téma De influxu planetarum in corpus humanum, v níž rozvádí starou teorii o vlivu nebeských těles na vylučování neviditelných látek ovlivňujících naše těla. Mesmer dokazoval, že existuje efekt živočišného magnetismu, což mělo být magnetické fluidum, skrze něž na naše tělesné schrány působí prostřednictvím magnetiséra vesmír. Myšlenka sama nebyla zcela původní, neboť už Paracelsus a Marsilio Ficino zastávali podobný názor o staletí dříve, ale teprve Mesmer jej dokázal prakticky využít. Vyšel ze zkušenosti, získané o léčivé síle přírodních i umělých magnetů při některých chorobách, což je fakt i nyní doložitelný. Magnetismus v těle nemocného pak lze probudit třením či dotykem, jako se probouzí magnetismus železa, třeme-li je magnetem. Friedrich Anton Mesmera tedy léčil nemocné tím, že je "magnetisoval", zprvu magnetem, později i pouhou rukou. Tvrdil přitom, že z rukou a prstů magnetisérových vystupuje zvláštní jemná látka, onen živočišný magnetismus, jenž má léčivé účinky.

Logo|foto:Český rozhlas

Pravdou zůstává, že u řady nemocných, převážně ženského pohlaví, dosáhl Mesmer pozoruhodných léčebných výsledků. Ve Vídni jeho pověst rostla a Mesmer se stal zakrátko nejproslulejším lékařem Vídně. Mezi jeho pacienty bylo možno počítat malého Wolfganga Amadea Mozarta stejně jako císařovnu Marii Terezii a okruh jejího dvora. Mozart později Mesmerovo učení ironicky zobrazil v opeře Cosi fan tutte. Mesmerovu kariéru v hlavním městě Rakouska ukončil případ slepé pianistky Marie Terezie Paradis. Její rodiče najali Mesmera, aby léčil její slepotu, ale co se stalo ve skutečnosti, se patrně nikdo nedozví. Mesmer později prohlašoval, že ji skutečně vyléčil, ale její rodiče, kteří by ztratili nárok na penzi, kterou jako slepá pobírala, nakonec couvli. Mesmer ji na jejich žádost přestal ošetřovat a její choroba se opět vrátila. Jeho oponenti však prohlašovali, že dívka nikdy neviděla, že její vidění bylo způsobeno sugescí a že rodiče od dalšího léčení upustili právě proto, že se cítili oklamáni. Tak jako tak, Mesmer musel opustit Vídeň, kde jeho popularita prudce poklesla a uchýlil se do Paříže, kde založil společnost Harmonia, jejíž činnost se posléze rozšířila po celé Francii.

Z jeho medicínských postupů se stala móda i v Paříži a pro velký zájem Mesmer své léčení zmechanizoval. Ze džberů čouhaly tyče, kterých se pacienti drželi a Mesmer ve fialovém plášti a za zvuků hudby je obcházel a opůsoboval. Mesmer si svým úspěchem zajistil i značnou armádu nepřátel, kteří nakonec popudili i samotného krále, který též nerad viděl zájem královny Marie Antoinetty o něco tak obskurního. V r. 1784 Ludvík XVI. pověřil akademickou komisi, aby přezkoumala výsledky Mesmerovy činnosti a ten byl shledán šarlatánem a nakonec musel opustit Paříž. Přesto se mesmerismus a víra v něj udržely i po jeho smrti, neboť věcná část celého léčebného postupu (když odhlédneme o živočišného magnetismu) má zdravé jádro, jež souvisí s hypnózou. Také nelze popřít, že víra někdy skutečně uzdravuje. Jedním z hlavních úkolů lékařů je poznat, kdy ještě ano, a kdy už ne. Chybět by však neměla nikdy. Hezký den!