Ecce Homo - Františka Plamínková

Mladá Františka Plamínková vystudovala učitelský ústav a pak působila jako učitelka matematiky, fyziky a kreslení na dívčí měšťanské škole v Praze na Letné. Její žákyně si ji později pamatovaly zejména pro dlouhé copy, jež jí sahaly snad až ke kolenům. O prvních prázdninách s prvním platem dokázala zcestovat skoro celou Evropu a roku 1912 již působila jako korespondentka v Balkánské válce. Už v r. 1903 spoluzaložila Plamínková Ženský klub český a také Výbor pro volební právo žen. Volební právo získaly ženy se vznikem nové československé republiky, která také formálně - ústavou - zaručila rovnost mezi muži a ženami. Úsilí Františky Plamínkové však neskončilo. V mladém Československu okamžitě rozpoutala jednání o zrušení zákona, který zakazoval učitelkám manželství.

Logo|foto:Český rozhlas

Jejím největším počinem bylo patrně v r. 1923 založení Ženské národní rady. Na počátku 20. století nebylo ženám volně přístupné vyšší vzdělání. Nesměly být členkami politických spolků, v pracovním zařazení jim ani dosažená praxe, ani pracovní úspěchy nezaručovaly vedoucí místa. V manželství podléhaly ustanovením jen o málo pokrokovějším než jaké obsahoval Napoleonův zákoník o sto let dříve. Řada z těchto jevů přetrvávala setrvačností i v novém státě. Františka Plamínková se snažila prosadit, aby to, co vyplývalo ze zákona a dokonce ze zákona nejvyššího, z ústavy, došlo naplnění i ve skutečnosti. Snažila se dosáhnout, aby zaměstnavatelé vystudované ženy neodmítali, aby ženy mohly nastoupit bez překážek do státních služeb a po svatbě jim nehrozilo propuštění. Sama Františka Plamínková sice zůstala svobodná, ale zasazovala se za to, aby volba mezi manželstvím a povoláním nebyla ženám napříště vnucována.

Z jejího podnětu a za jejího přispění vznikly v Praze na Smíchově Ženské domovy určené pro neprovdané ženy i svobodné matky a v ulici Ve Smečkách Ženský klub. Tam se poprvé za účasti řady odbornic z domova i ze zahraničí začalo mluvit o mateřské dovolené, přídavcích na děti apod. Boj za práva žen přivedl Františku Plamínkovou i do senátu Republiky Československé, ve kterém pracovala v letech 1925-39. Jako první Češka vystoupila v letech 1931 a 1932 ve Společnosti národů a dokonce se stala místopředsedkyní první Mezinárodní rady žen. Mezi její přední spolupracovnice patřila například mladá Dr. Milada Králová (provdaná Horáková). Ta spolu s ní připravovala materiály pro sněmovnu, odborné přednášky, články i pro zahraniční cesty po Evropě.

Dne 14. září 1938 zaslala Františka Plamínková otevřený dopis Adolfu Hitlerovi, kterého označila za diktátora a list uzavřela slovy: ''...s pevnou vírou, že i proti vojenské přesile Pravda zvítězí...''. Uvězněna byla ihned po okupaci 1939, na zahraniční přímluvy byla ještě propuštěna, ale po atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha byla znovu internována v Terezíně. Na počátku léta roku 1942 ji gestapo převezlo do pražské pankrácké věznice a 30. června tu byla popravena. Nemá ani hrob. Senátorka Plamínková nebyla nikdy kariérní političkou. Pomáhala všem, o nichž se domnívala, že si pomoc zasluhují. Františka Plamínková byla svého času nejznámější českou ženou a dodnes platí za symbol touhy po spravedlnosti a velké odvahy. Hezký den!