Ecce Homo - František Plánička

František Plánička byl Pražák a narodil se a vyrůstal na Letné, kde stály stadiony našich nejpopulárnějších mužstev kopané: SK Slavia a AC Sparty. Jeho klukovská parta hrávala na místních pláccích fotbal stejně náruživě. Plánička chtěl být původně útočníkem, ale spoluhráč, který vlastnil kožený míč a proto rozhodoval i o sestavě, jej postavil do branky a František se tam nadmíru osvědčoval. Vyučil se soustružníkem kovů a současně začal kariéru skutečně amatérského hráče v bubenečských mužstvech Slovan a Rudá Hvězda Praha VII. Výkonů osmnáctiletého kluka si povšimli skauti AC Sparta. Půl roku pak trénoval s jejich mužstvem. Když ale došlo na lámání chleba a klub se měl definitivně rozhodnout, zda Pláničku angažuje, člen výboru Pejcha odmítl a prohlásil: "Je to malé pivo." Těžko říci, kolikrát se později musel mlátit do hlavy, ale stejně pochodil i jiný tehdy slavný klub. Je méně známou skutečností, že se ve Spartě odmítnutý Plánička objevil r. 1923 i v SK Židenice. Byl pozván na testy, ale na první pokus nezaujal a poté, i přes naléhání předsedy klubu Follera už podruhé nepřijel, neboť přestoupil do Slavie. Tomuto klubu zůstal pak věren po celou svoji kariéru.

Logo|foto:Český rozhlas

Svůj na brankáře skutečně menší vzrůst nahrazoval František Plánička kočičí mrštností a vynikajícím postřehem. Také proto mu říkali "mistr robinsonád". Odmítal chytat s rukavicemi, protože v nich postrádal cit. V dresu pražské Slavie chytal František Plánička 15 let ve více než 1100 zápasech doma i v zahraničí. Za celou svoji kariéru sehrál 1253 zápasy a pustil 1073 gólů, což znamená průměr 0,86 branky na jedno utkání! Za národní mužstvo nastoupil poprvé 17. ledna 1926 v přátelském zápase v Turíně proti Itálii, celkem chytal v 73 oficiálních mezistátních zápasech, z toho 37krát jako kapitán. Spolu se Španělem Zamorou byl považován za nejlepšího předválečného brankáře Evropy. Sám Plánička tvrdil, že mu byl jeden reprezentační start - 23. května 1925 s Polskem - archiváři upřen. Po úraze na mistrovství světa ve Francii v roce 1938, kde mu v Bordeaux v utkání proti Brazílii protihráč nezaviněně zlomil ruku, zanechal závodní činnosti, ale ve fotbalové brance stál naposledy 4. července 1970 jako šestašedesátiletý v dresu jedenáctky bývalých internacionálů. Až do konce svého života sledoval se zájmem veškeré fotbalové dění a radoval se z každého úspěchu českého fotbalu.

Logo|foto:Český rozhlas

Když měl ve dvaceti našetřeno pár tisícovek, vystudoval Plánička roční obchodní školu. Dnes, kdy je fotbal pro hráče přebohatě placeným zaměstnáním na plný úvazek, se to zdá nepochopitelné, ale Plánička se i jako profesionál nechtěl živit "jen" kopanou. Stal se úředníkem Elektrických podniků, pak Všeobecného penzijního ústavu, kde pracoval až do důchodu. Byl vzorem nejen pro svou klubovou věrnost, ale také pro svoji skromnost, příkladnou celoživotní životosprávu a profesionalismus, který provázel celou jeho sportovní dráhu. Nikdy nebyl z utkání vyloučen, což v roce 1985 ohodnotilo UNESCO Cenou za fair play. Brankářská legenda František Plánička zemřel 20. července 1996. Dva roky před tím byl poctěn vysokým Titulem fotbalového rytíře, který přesně vystihuje jeho povahu i přístup ke hře. Hezký den!