Ecce Homo - František Kordač

František Kordač se narodil se 11. ledna 1852 v Seleticích u Jičína. V roce 1880 ukončil na Gregoriánské univerzitě v Římě sedmiletá studia filosofie a teologie a po vysvěcení na kněze působil krátce jako kaplan v Liberci. V letech 1890-1905 byl rektorem kněžského semináře v Litoměřicích a od roku 1905 profesorem křesťanské filozofie a apologetiky na teologické fakultě Univerzity Karlovy.

Logo|foto:Český rozhlas

V protikatolické atmosféře po vzniku Československa hájil zájmy církve, vystupoval proti kněžím žádajícím reformu a jako člen Revolučního Národního shromáždění se stal přední osobností politického katolicismu v novém státě, známou svou osobní skromností a sociálním cítěním. V diskusích s poslanci, jednou v polemice o slučitelnosti vědy a víry, po druhé při projednávání zákona o rozlučitelnosti katolických manželství, jeho vystoupením, jež povznesla praktické politické jednání až k hranicím intelektuální spekulace (jeho protivníkem v první polemice byl prof. Fr. Krejčí), nemohli upřít uznání ani odpůrci. Např. Otakar Březina považoval Kordače za výborného teoretika, který patří především na katedru. Svůj filozofický rozhled uplatnil František Kordač zejména jako spolueditor a autor řady hesel Českého slovníku bohovědného . Jeho hesla často představují svého druhu odborné monografie. Pozoruhodná byla i jeho sociální filozofie s kritikou společenského egoismu, hodnotové dekadence, zvěcnění a konzumu.

V září 1919 byl František Kordač jmenován pražským arcibiskupem, k čemuž jistě přispěl i fakt, že papež že papež Benedikt XV. byl jeho spolužákem z Gregoriany. Církevní správu nového arcibiskupa vyznačovala snaha o povznesení kulturní čs. katolicismu. Jeho dílem byla stavba nového semináře pro výchovu katolického duchovenstva v Praze-Dejvicích podniknutá z peněz získaných prodejem církevních pozemků v Praze i stavba československé koleje v Římě. Katolické posice v českých zemích překonaly zásluhou nového arcibiskupa těžké doby rozkolu; katolické politické strany se opět staly spolurozhodujícími ve vnitřní politice. K jejich upevnění přispělo zejména živé sociální cítění pražského primase, jež dal ve svých veřejných projevech několikráte najevo. V době po r. 1925, kdy po Husových oslavách došlo k roztržce mezi Československem a Vatikánem v tzv. Marmaggiho aféře, pomáhal arcibiskup Kordač odstraňovat napětí mezi oběma zeměmi a přispěl k uzavření modu vivendi mezi nimi v prosinci 1927.

Přestože se Kordač velice zasloužil o katolickou církev v Československu, byl v létě 1931 donucen k rezignaci v důsledku rozporů s novým papežským nunciem Ciriacim. Ten nebyl zvyklý na evangelickou prostotu církevního života v Čechách. Žádal, aby mu arcibiskupství ze svých příjmů opatřilo peníze na zakoupení paláce pro sídlo nunciatury v Praze a pro letní sídlo v Karlových Varech. Když se arcibiskup Kordač bránil těmto výdajům s tím, že peněz je nyní třeba ke stavbě budovy semináře, přinutil jej nuncius v červenci 1931 k rezignaci. Jeho odvolání vyvolalo mnoho veřejných polemik, ale Kordač se jich neúčastnil a poslední léta života trávil v klidu na zámku v Břežanech u Zbraslavi. Břežanské panství bylo získáno pro arcibiskupství už v letech 1715-1731. Za arcibiskupa Kordače navštívily břežanský zámek významné osobnosti, konala se tu i schůze ministerské rady, zavítal sem prezident T. G. Masaryk a od r. 1919 sídlilo v zámku též italské velvyslanectví. Hezký den!