Ecce Homo - Emanuel Fait

20. listopad 2004
Ecce homo 20.11.2004

Před třičtvrtě stoletím zemřel Emanuel Fait, český cestovatel, etnograf a geograf, který výrazně přispěl k našemu poznání Kavkazu a Střední Asie. Patří ovšem mezi ty badatele, kteří byli méně průbojní a neuplatnili se výrazněji za svého života, takže byli posléze také rychle zapomenuti. V případě Emanuela Faita je to dvakrát škoda, neboť bychom díky němu mohli nadšeně říkat, že problematiku Čečny máme dávno ujasněnu a Rusové, ti by se od nás v poznání svého nepřítele mohli jen učit.

Emanuel Fait se narodil v Berouně před 150 lety, studoval na filozofické fakultě pražské Karlovy univerzity dějiny, zeměpis, ale také slovanské jazyky, arabštinu a dokonce i sanskrt. V r. 1895 získal doktorát filozofie obhájením práce Kavkaz, jeho přírodní krásy, poměry národo-hospodářské, národopis a místopis. Vycházel přitom ze svých osobních poznatků, neboť roku 1881 podnikl svoji první výzkumnou cestu na Kavkaz, který tehdy procestoval velmi důkladně a vlastně docela novátorsky. Svoje poznatky pak vtělil nejen do disertační práce, ale pod obdobným, byť jednodušším názvem Kavkaz vydal i populární práci v Ottově n akladatelství. V době doktorátu měl za sebou i studijní cestu severní Afrikou od Maroka až po Egypt, kterou podnikl v letech 1891/92. V Egyptě pronikl až do Vádí Halfa a studoval a měřil písečné přesypy na Sahaře.

Ecce homo 20.11.2004

Od r. 1898 působil Fait jako suplující a posléze řádný profesor zeměpisu a moderních jazyků na státní reálce na Žižkově, ale ani pak se nepřestal zabývat myšlenkami na nové cesty. Roku 1902 cestoval za povstání po Makedonii a v témže roce se v rámci studijní dovolené vydal na novou cestu na východ, jež jej tentokrát zavedla přes Kavkaz až do Zakaspicka a smělý badatel pak pronikl až na hranice Persie, Afghánistánu a k pohoří Pamíru. Čtenářům poskytl údaje v knize nazvané Středoasijští národové zvláště v území ruském, kterou vydala v roce 1910 Matice Česká. Tento velmi zajímavý popis celé střední Asie na přelomu 19. a 20. století neztratil dodnes nic ze svého půvabu. Emanuel Fait se projevi l i jako etnograf a když cestoval z Krasnovodsku až po Čardžou územím dnešního Turkmenistánu, zachoval některé popisy tehdejších zvyků. Byl ve svém popisu natolik úspěšný, že jeho sto let starých prací využívají ještě dnes cestovatelé, kteří do těchto zapadlých oblastí směřují.

Po návratu vyučoval Fait na různých středních školách a ještě před válkou se neúspěšně ucházel o docenturu na pražské Karlově univerzitě. Jako dlouholetý jednatel Ústředního spolku českých professorů se podílel na řešení otázky suplentů. Byl také mezi prvními členy České společnosti zeměpisné. Prokázal pan profesor Fait dobrý pozorovací talent, když napsal: "Vpravdě horalé čečenští nemohou býti prohlašováni za rozhodné mohamedány, mnohé pověry i obřady prozrazují původ pohanský, na díle i křesťanský. Islám vstoupil do dějin čečenských teprve počátkem minulého století, ale získal tu velmi horlivé stoupence. Podstatný rozdíl mezi Čečenci a národy zápa dního Kavkazu spočívá ve společenských poměrech, u nich se nejevil nikdy nijaký kastovnický duch, všichni byli uzdeni, totiž svobodníci. Ovšem tomu nebylo nikterak na závadu, že váleční zajatci snášeli u nich jho otrocké a že s těmito ubožáky provozovali čilý obchod do přístavů černomořských, jmenovitě do Anapi. Přitom zachovali si mnohé zvyky patriarchální, třeba tyto nezřídka odporovaly samému koránu; udržela se adata (zvykové právo v islámu) i odpovědnost rodu za činy jednotlivce. Hezký den!