Ecce Homo - El Greco

Narodil se totiž r. 1541 na Krétě, kde se již v dětství učil od mnichů malovat ikony. Brzy mu byl ale rodný ostrov malý, a proto odjel do Benátek, kde se stal žákem proslulého Tiziana. Působili na něho zejména Tintoretto a Jacopo Bassano. Z Benátek přesídlil po r. 1570 do Parmy a odtud do Říma. Tady se však neuplatnil, neboť neskrýval svůj odmítavý postoj k Michelangelovým dílům. Proto využil skutečnosti, že se tu seznámil s Donem Luisem de Castilla, bratrem děkana katedrály v Toledu a přičiněním obou bratrů dostal objednávku na hlavní oltář kostela S. Domingo el Antiguo v Toledu, kam r. 1577 odjel. Už prvními díly se stal Greco ve Španělsku proslulým malířem, i když hned také vyvolal polemiky, při nichž mu mniši vytýkali poněkud svévolnou interpretaci náboženského tématu. Ačkoliv byl úspěšný, Domenico nebyl spokojen, neboť jeho ctižádostí bylo pracovat pro dvůr a krále. Hned první zakázka pro Escorial však oboustranně nedopadla podle představ.

Logo|foto:Český rozhlas

V r. 1580 dostal El Greco objednávku na obraz Umučení Sv. Mauricia a thébské legie. Na zkoušku namaloval Sen Filipa II., který se králi velmi líbil. Hotové dílo pro Escorial však neodpovídalo Filipovým náboženským představám, čímž Grecova činnost pro krále skončila tak rychle, jak započala. Umělec se nato trvale usadil v Toledu a pověst získal, když splnil za necelý rok objednávku pro toledský kostel Sv. Tomáše. Na jaře 1586 byl u něj objednán obraz s námětem legendárního pohřbu hraběte Orgaze, při němž tělo hraběte údajně donesli ke hrobu jeho patroni, Sv. Augustin a Sv. Štěpán. Malíř využil propojení pozemského a nadzemského a spojil v obraze dva děje: dole probíhá pohřební obřad, nahoře uvítání hraběte v nebi. Protože malíř přeřízl okrajem obrazu přední postavy, zmizelo pevné prostorové uspořádání a malba působí dojmem snové vidiny, kde se duch pohybuje v jakémsi nadpřirozeném astrálním světě. Obraz je dodnes k vidění v kostele, pro nějž byl objednán. Autorovi se otevřela cesta k dalším objednávkám, ale jeho obrazy byly často příčinou sporů s církevními autoritami, vytýkajícími Grecovi neslušnost v zobrazování náboženských témat, nevhodný kolorit, anachronismus a svévolnost v podání postav.

Greco byl velmi plodný malíř; často se vracel k několika tématům, jež opakoval ve stále nových variacích. Patří k největším malířům Španělska a nejvýznamnějším umělcům období manýrismu vůbec. Ve svém díle spojil byzantskou uměleckou tradici, kterou vstřebal na Krétě s benátským kolorismem. Od Tintoretta převzal nezvyklou barevnou škálu i kompozici, v níž kouřové clony a barevné záblesky vyjadřují duševní stavy a pocity. Od francouzského manýrismu pak velmi štíhlé, dlouhé postavy s drobnými, půvabně skloněnými hlavami, se sladkým pohledem a nervózníma rukama. Postupně si vypracoval svůj osobitý styl, vyznačující se především nepřirozeně protáhlými proporcemi postav, patetickými gesty a expresívní barevností. Jeho červené, zelené, modré a žluté plochy žhnou na tmavém pozadí jako barevné plameny. Vypovídá to možná o hlubokém citovém vytržení, ale někteří teoretici dnes hovoří spíše o oční chorobě, díky níž malíř viděl svět takový, jak jej potom namaloval. Každopádně nebyl El Greco zavilý vizionář bez smyslu pro pozemské věci. Naopak Současníci jej charakterizují jako vzdělaného, jemného a duchaplného společníka, znalce literatury a hudby. Užíval hojně požitků světa, takže - ačkoli hodně vydělával - zemřel zadlužen. Ale jistě příjemně. Hezký den!