Ecce Homo - El Cid

Jisto je, že Rodrigo Diaz, jak se původně jmenoval, se narodil někdy po r. 1040 a dožil se tedy v plné síle téměř šedesátky. Pocházel ze vznešené kastilské rodiny a již jako mladík je uveden jako svědek na listině leonského krále Fernanda I. Nejvíce se Rodrigo Diaz de Vivar proslavil za kastilského krále Sancha II., kterému zjevně pomohl na trůn v boji proti Alfonsovi VI., jeho bratrovi a současně králi Leonu. Byl nazván čestným titulem El campeador, tedy zvláště vynikající válečník a stal se obdivovaným rekem. Jenže po čtyřech letech byl Sancho zavražděn a králem se stal Alfonso, jenž mezi tím pobýval u Maurů v Toledu. Pro pochopení té doby je třeba říci, že hranici tvořila tehdy spíše než příslušnost k rozdílnému náboženství jakási mytická míra cti. Myslíme tím čest rytířskou, jejíž principy byly podobné u křesťanů i muslimů. Do jejího pojetí patří obdiv k silnému, třeba poraženému nepříteli, ale také naprosté přehlížení příslušníků nižších vrstev. Rodrigo Diaz se s novým králem těžko smiřoval, donutil jej dokonce přísahat, že svého bratra nezabil ani nedal zabít. Ten jej snášel ještě méně, ale vážil si jeho udatnosti a potřeboval jej. Proto jsou následující roky naplněny jejich rozchody a opětovnými smířeními. Nepomohlo ani to, že Rodrigo Diaz dostal za ženu královskou neteř Jimenu, která jej měla patrně zkrotit a smířit s králem.

Logo|foto:Český rozhlas

Pokud nebyl Rodrigo Diaz u Alfonsova dvora, pobýval v exilu u arabského emira Zaragozy. Po jeho boku bojoval proti jeho nepřátelům, tedy i křesťanům. Tehdy se mu dostalo čestného jména El Cid, což má být zkomolenina arabského sajjíd, tedy pán či kníže. Za této situace se válečník na slovo vzatý stal vlastně novou mocenskou veličinou v celém prostoru. O nadšené spolubojovníky neměl nouzi a bojoval hlavně sám za sebe a svůj princip cti. Výsledkem toho byla jeho samostatná akce, díky níž se stal na čas pánem Valencie, města uprostřed muslimského osídlení. El Cid tehdy vystoupil jako mstitel zabitého emíra proti jeho kádímu. Toho zajal, dal upálit a sám opanoval město, jemuž pak vládl 5 let. Dlužno podotknout, že většina jeho poddaných ve městě byla samozřejmě muslimská a město získal za pomocí dalších spřátelených bojovníků. Pozdější bojovníky za čistotu křesťanské víry by to asi přivedlo k šílenství. El Cid učinil z Valencie svoji baštu k dalším výbojům, odtud spolu s aragonským králem Pedrem I. porazil 1097 Almorávidy v bitvě u Bairénu a o rok později dobyl Murviedro. Brzy nato však zemřel, podle pověsti žalem nad ztrátou přítele, poraženého Maury, ale jeho vdova hájila město v muslimském obklíčení ještě tři roky. Opustila je až r. 1102, když král kastilský prohlásil, že město nelze déle udržet. Sama umřela brzy nato a oba jsou společně pohřbeni v klášteře sv. Petra v Cardeně poblíž Burgosu. Zůstala však o něm Cantar de mío Cid tedy Píseň o Cidovi, vůbec nejstarší známý španělský hrdinský zpěv. A tak nám byl Rodrigo Diaz de Vivar, řečený El Campeador neboli El Cid zachován dodnes. Hezký den!