Ecce Homo - Damasus I.

11. prosinec 2004
Papež Damasus I.

Už 1620 let uplynulo od smrti papeže, který do dějin Petrova stolce vešel pod jménem Damasus I., aby si tu vydobyl značné zásluhy o rozvoj papežství a zejména o postavení římského biskupa ve vztahu k východnímu křesťanství.

Damasus byl rodem z Hispanie, syn Antonia, jenž se do Říma přestěhoval a patricijky Laurentie. Jako mladík byl přijat mezi kleriky kostela sv. Vavřince, kde se stal postupně jáhnem a knězem. Již v mužném věku se ocitl v okruhu papeže Liberia, který se postavil zvůli císaře Konstantia. Za to byl nakonec poslán do Thrácie, kde si v Beroi (dnešní Verii) odpykával vyhnanstvím svoji neposlušnost. Do vyhnanství jej následovali jen nejvěrnější a mezi nimi i Damasus, který se s poníženým papežem vrátil r. 358 do Říma. Liberius v dalších letech nepožíval takové úcty jako v době, kdy se odvážil oponovat císaři Jeho prestiž utrpěla, což dokazuje i to, že nebyl vůbec pozván na důležitou synodu do Rimini r. 359. Když r. 366 zemřel, nebylo v osobě jeho nástupce zdaleka jasno. Damasus se nemohl opřít o Liberiovu autoritu, a tak se stalo, že proti sobě stanuly dvě stejně silné skupiny, z nichž druhá podporovala kandidaturu jáhna Ursina.

Papež Damasus I.

Historik Ammianus Marcellinus v knize 27. Činů božských augustů popisuje události kolem volby Liberiova nástupce bez příkras: "Damasus a Ursinus toužili nad lidskou míru po uchvácení biskupského stolce, a když se jejich zájmy rozštěpily, velmi urputně se střetávali a stoupenci jich obou zašli až k nebezpečným šarvátkám, v nichž docházelo ke zraněním i smrti. Prefekt Viventius je nebyl s to srovnat ani zkonejšit, a proto ustoupil, donucen přesilou, do předměstí. V zápase pak nabyl vrchu Damasus, poněvadž strana, která stála při něm, byla výbojnější. Je známo, že se v bazilice Sicinina, k de je shromaždiště křesťanského ritu, nalezlo v jediném dni sto třicet sedm mrtvol pobitých osob a že se potom lid, dlouho zdivočelý, stěží utišil."

Nakonec rozhodlo spíše to, že Damasa podpořil císař Valentinián a Ursa poslal do vyhnanství do germánského Kolína. Avšak i oblíbený Damasus musel svoje postoje obhájit před císařským soudem a aby do budoucna zabránil podobným trapným případům, svolal r. 378 synodu, požadující součinnost státu při naplňování církevních rozsudků. Ještě většího úspěchu v postátnění křesťanské církve dosáhl, když císař Theodosius vydal r. 380 dekret, jímž požadoval, aby všichni jeho poddaní přijali náboženství "jež uchoval Petr a nyní vyznávají Damasus v Římě a Athanasius v Alexandrii".

Damasus se ovšem pokoušel prosadit primát římského biskupa i proti východním patriarchům a zastával názor, že Petr byl první mezi apoštoly a proto jeho nástupci v Římě mají právo na stejné prestižní postavení. Tyto představy nezapadaly do koncepce východní církve a její biskup Basileos I., jemuž se později dostalo příjmení Veliký, káral Damasa za to, že nade vše staví svoji vlastní pýchu. "Jediná a skutečně pravá hlava, udržující nás všechny ve svornosti s bližními, je toliko Kristus." Damasus si získal zásluhy podporou církevní učenosti, když dal podnět k Jeronýmovu překladu bible, jenž pak dostal název Vulgata a sehrál následně zásadní normotvornou roli. Do dějin se však zapsal i tím, že vyžadoval od ženatých kleriků zdrženlivost a postupně tak připravoval půdu pro zavedení úplného celibátu. Takže, máme ho mít rádi nebo ne? Hezký den!