Ecce Homo - Claudius

Narodil se 1. srpna r. 10 před Kristem v galském Lugdunu (dn. Lyonu) a již rok nato přišel o otce. Po celou dobu svého dětství a dospívání byl stíhán rozmanitými chorobami, byl tělesně oslaben - napadal na jednu nohu, koktal a trpěl třesem hlavy. Pro své nepevné zdraví, nevzhledné tělo a neohrabané až komické vystupování nebyl Claudius pokládán za schopného vykonávat jakoukoli veřejnou funkci. On sám vůbec nepočítal s možností, že by se někdy mohl stát představitelem impéria a nikdy se na politickou činnost nepřipravoval. Daleko více se proslavil jeho bratr Germanicus, jenž se vyznamenával jako skvělý vojevůdce v Germánii.

Logo|foto:Český rozhlas

Kvůli svým indispozicím vyrůstal Claudius v ústraní a tento čas vyplnil pilným studiem historie - věnoval se římským dějinám, napsal dějiny Kartága a zejména etruské dějiny. Díla se bohužel nedochovala, což dnes mrzí historiky především u díla o Etruscích. Jako potomek císařského rodu měl autor přístup k soukromým archívům původem etruských rodin a po letech práce vzniklo dílo o dvaceti svazcích psané řecky, Tyrrhénika. Ztráta informací, jež obsahovalo je možná jednou z nejtěžších ztrát pro poznání historie starověku. Tyrrhénika zmizela beze stopy a nedochovala se v opise, ani ve výňatcích. My známe jen několik fragmentů, citovaných Tacitem a Pliniem Starším. Etruskové tak dodnes zůstávají záhadným národem s neznámým původem i řečí.

Císař Tiberius Claudiovi nesvěřil žádné úřady, Caligula jej učinil konzulem jen proto, aby zesměšnil senát a strýce Claudia často ponižoval a urážel. Po jeho zavraždění se Claudius dostal na trůn poněkud kuriózně, alespoň jak uvádí Suetonius. Při všeobecném vraždění se vyděšený Claudius schoval za závěsy, odkud mu však koukaly nohy. Vytáhl jej nějaký voják, a když poznal, koho má před sebou, vrhnul se mu k nohám a pozdravil jej jako imperátora. Tak se stal Claudius z iniciativy pretoriánské gardy císařem. Vládl trochu nejistě, i když se stal jedním z nejpilnějších reformátorů a organizátorů po Augustovi. O zásobování Říma se zasloužil tím, že dal vystavět přístav v Ostii a také dobudoval Caligulou započatý vodovod. Podnikl invazi na Britské ostrovy a impérium rozšířil o jejich jižní část. R. 43 se osobně vypravil do Británie, i když titul imperátora sebekriticky odmítl. Dále k impériu připojil Thrákii a Mauretánii a zakládal nové kolonie.

Stinnou stránkou Claudiova vládnutí byly velmi divoké rodinné poměry. Předposlední manželku Messalinu musel nechat popravit, neboť proslula značně promiskuitním životem a s posledním milencem dokonce plánovala Claudiovo svržení. Nakonec však doplatil na poslední sňatek s neteří Agrippinou, panovačnou a krutou ženou, která prosadila, aby v následnictví upřednostnil jejího syna Lucia Domitia, pozdějšího císaře Nerona. Pak už jí nic nebránilo otrávit císaře jeho oblíbenými hříbky. Mohla nastat tragická doba vlády císaře Nerona. Hezký den!