Ecce Homo - Amedeo Modigliani

Amedeo Modigliani se narodil v toskánském Livornu, v rodině židovského bankéře. Žil a byl vychováván hlavně ovdovělou matkou, která podporovala jeho malířské sklony, neboť hoch od mládí trpěl tuberkulózou, nemohl chodit do veřejné školy a bylo dobré, aby se něčím dlouhodobě zabavil. S matkou navštěvoval, pokud mu to zdraví dovolovalo, i významná umělecká místa Itálie, v první řadě Florencii, Řím, ale také Neapol a Capri, Benátky či Bolognu. Ve Florencii, kde nějaký čas i vážně studoval umění, se Modigliani nadchl pro renesanční italské mistry a toto nadšení už nic nedokázalo překrýt, i když byl vystaven mnoha uměleckým vlivům. V r. 1906 přišel Modigliani do Paříže. Bylo mu 22 let, byl nemocný, ale chtěl žít jako všic hni kolem, bohémsky. Opíjel se v uměleckém prostředí a na bolest a později ze zvyku bral velké dávky morfia.

Logo|foto:Český rozhlas

Nejprve bydlel v Rue Caulaincourt, blízko Bateau-Lavoir, působili na něho H. Toulouse-Lautrec, Pablo Picasso a H. Rousseau. R. 1908 vystavoval na Podzimním salónu obrazy ovlivněné Paulem Cézannem. Rok nato se přestěhoval na Montparnasse, seznámil se s Constantinem Brăncuşim, sochařem rumunského původu a pod jeho vlivem se začal zabývat i sochařstvím. K okruhu jeho přátel patřili Jean Cocteau, Moise Kisling, Chaim Soutine, André Derain, Maurice de Vlaminck, Osip Zadkine a Maurice Utrillo, mnozí z nich židovského původu. Modigliani si postupně vytvořil svůj vlastní, nezaměnitelný rukopis, jenž jej bezvýhradně charakterizuje. Těla i tváře se ještě více protáhly a jakoby zašpičatily. V sedě i v leže se tvary postav prohýbají, přičemž prohnutí zřetelně zasahuje i krk . Malíř Kisling seznámil Modiglianiho s polským básníkem L. Zborowským, jenž se staral o prodej jeho obrazů a zajišťoval mu minimální existenci. 1917 měl první samostatnou výstavu v pařížské galerii Berthy Weillové. Největší ohlas vyvolal zásah policie, jež přikázala odstranit z výlohy obrazy aktů. V době, kdy fotografie plně rozvinula svoje možnosti a zásobovala zájemce nejbrutálnější pornografií, byly Modiglianiho kresby považovány za hrubě urážející lidský vkus. Po jeho stopách se pak vydá třeba Egon Schiele a další autoři, obviňovaní z toho, že jejich výtvory jsou ještě oplzlejší, než naturalistická fotografie.

Většinu Modiglianiho obrazů tvoří portréty a pak akty. Maloval podobizny prostých neznámých lidí, služek, dělníků, prostitutek a podobizny uměleckých přátel, Picassa, Kislinga, Lipchitze, Soutina, Cocteaua, Zborowského; akty se intenzívně zabýval zvláště 1917-18, v letech největšího rozmachu svých tvůrčích sil před brzkým koncem. Tehdy vytvořil také šestnáct podobizen Jeanne Hébuternové, jejíž typ, dlouhý krk, oválný obličej, hlava skloněná na stranu a drobné ruce, se shoduje s ideálem ženské krásy, který hledal ve svých obrazech. Stejné pohoršení jako jeho akty budil i Modiglianiho život; s Jeanne Hébuternovou měl dceru, aniž by se s ní oženil a na rozdíl od svých avantgardních vrstevníků, kteří nakonec dosáhli uznání a pohodlně se zařídili, zůstal Modigliani na dně pařížské bohémy až do konce svého života. Zemřel ve svých 35 letech a ještě před smrtí část svého sochařského díla údajně zničil. Pověst bouřliváka a bohéma mu však zůstala. Zemřel krátce před ohlášenou svatbou s Jeanne Hébuternovou, která v den jeho pohřbu spáchala sebevraždu. Vzrušené životy přinášejí s sebou vzrušené konce. Hezký den!