Ecce Homo - Alexandr III. Alexandrovič

Třetím dítětem byl náš Alexandr, který však jakoby do rodiny nepatřil. Když se narodil, byl značně větší, než jeho vrstevníci a vyrostl ve velmi vysokého a statného chlapce. Byl to tmavý, skoro dvoumetrový kolohnát, později s mohutným černým plnovousem, který jen tak pro zábavu lámal podkovy a v prstech ohnul stříbrný rubl. Byl hřmotný, neměl rád přísnou dvorskou etiketu a své vychovatele přiváděl k šílenství, když se oblékl podle své vlastní úvahy. Nejraději měl totiž široké volné vyšívané rubašky, plandavé kalhoty a stejně pohodlné jezdecké boty. Manželku zdědil po bratrovi. Jel osobně do Kodaně vyřídit na tamní královský dvůr smutnou zvěst o smrti svého staršího bratra a jeho snoubenku si pak přivezl do Moskvy. Sňatek to byl šťastný, dětmi požehnaný a domácká princezna byla Alexandrovi vždy oporou. Ne tak on jí, neboť měl i řadu dalších koníčků, které odpovídaly jeho poněkud plebejským zálibám. V neposlední řadě k nim patřila láska k alkoholu, jež jej pomohla zabít v nevysokém věku.

Logo|foto:Český rozhlas

Alexandr po bratrově smrti plnil úkoly následníka, ale nerad. Okruh jeho rádců jej často varoval před zhoubností otcovy politiky, ale sýčkové dostali za pravdu pozoruhodným způsobem. Na počátku března r. 1881, právě když se car rozhodl uvolnit otěže samoděržaví a dokonce chtěl, aby vznikl první skutečně zastupitelský orgán na Rusi od dřevních občinných dob, podařil se konečně narodnikům jeden z mnoha pokusů o atentát. Alexandr se tak po dvou letech státního smutku stal dalším ruským carem a zdědil po svém otci problémy, které neuměl a ani nemohl řešit. Na radu svých věrných se rozhodl opustit smířlivou otcovu politiku, která nikam nevedla a nastoupila opět vláda pevné ruky. Projevilo se to hodně v politice vůči neruským národům veliké říše, jež byly rusifikovány stylem až brutálním a můžeme říci, že řada současných problémů má kořeny právě v oné době. Kladem bylo, že se úsporně panující car dokázal už po pěti letech vyrovnat se státním dluhem, jenž vytvořili jeho dědeček a otec a také nezavlekl Rusko do dalších válek, když se snažil systematicky vytrvat v "krásné izolaci".

Jak už jsme říkali, car oplýval silou a vysoce kladným vztahem k alkoholu, což jej nakonec zabilo. Bavil se tím, že s kamarády z mokré čtvrti vyrážel dveře zamčených krčem, ale když mu poprvé vypověděly ledviny, lékaři podporovaní carevnou mu zakázali pít. Car je však přelstil tím, že si nechal ušít zvláštní boty i se skrýší na placatku. Generál Čerevnin, jeho opilecký kumpán, později vzpomínal, jak pili na povel a říkali tomu "případ nouze". "Raz, dva, tři. Čerevnine, případ?" - "Nouze, Vaše milosti". - "Raz a dva a tři" a mohutně si přihnuli. Neberte to jako vzor, carovi chybělo do pade-sátky 130 dní, když jej pití zabilo. Hezký den!