Ecce Homo - Alexandr Fleming

Alexander Fleming pocházel ze Skotska, kde jeho rodiče a sourozenci hospodařili na farmě. Když mu v mládí zemřel otec, nejstarší bratr se ujal vedení 800 akrové farmy a postupně vyplácel mladší sourozence, kteří odcházeli studovat. Další bratr dokončil studium medicíny a otevřel si v Londýně praxi a brzy potom se do Londýna spolu se zbylými sourozenci odstěhoval i Alec, jak mu doma říkali. Když přišel do hlavního města Británie, bylo mu pouhých 14 let. Absolvoval polytechnickou školu a nato byl zaměstnán u loďařské firmy. Tam se mu natolik nelíbilo, že když vypukla válka s Búry, přihlásil se spolu se dvěma dalšími bratry ke skotskému pluku. Jenže válka brzy skončila a mladý Fleming přemýšlel, kam se zařadit. Bratr lékař mu nabídl studia medicíny, a tak začal navštěvovat lékařskou školu u nemocnice Panny Marie v Londýně. Byl vnímavý a nadaný a studium mu nečinilo žádné potíže. Už během něj složil potřebné zkoušky a mohl se stát chirurgem. Tehdy však zasáhla náhoda, bez níž by mnoho objevů přišlo na svět daleko později. Do nemocnice přišel mladý lékař Wright, který měl vést laboratorní výzkum, ale současně potřeboval do svého mužstva dobrého střelce. Fleming požadavky splňoval, a tak se vlastně dostal k bakteriologickému výzkumu.

Logo|foto:Český rozhlas

Aby dosáhl výsledku, pro nějž jej slavíme, musely se však odehrát i další věci. Například Světová válka, při níž byl Fleming odvelen s laboratoří polní nemocnice do Francie. Tady se běžně setkával s drastickými projevy infekce, na kterou vojáci rychle umírali a která byla daleko horší než nepřátelské zbraně. Fleming cítil, že tu musí být něco, co by mohlo infekci úspěšně zastavit. Jen to objevit. Nejprve přišel na lysozom, enzym vyskytující se v mnoha tělních tekutinách, např. i v slzách. Ten má sice přírodní antibakteriální efekt, ale na silnou infekci bohužel nestačil. A tak Flemingovi nezbylo, než hledat dál...

Známou historii o špatně umytých petriho miskách a co z toho vzniklo, přednáší učitelé biologie už dlouhá léta s úspěchem. Fleming v r. 1928 odhalili účinky plísně Penicillium notatum, ale cesta k penicilínu byla ještě dlouhá. Musela vypuknout ještě jedna válka a do vývoje se zapojit i odborníci ze Spojených států, aby se začalo masově vyrábět antibiotikum, jež od té doby zachránilo milióny životů. Americká vláda měla na výrobě penicilínu zájem a pověřila hned dvě desítky chemických společností jeho výrobou. Zatímco od ledna do května 1943 se vyrobilo pouze 400 miliónů jednotek penicilínu, na konci války už to bylo 650 miliard. Prvními pacienty užívajícími penicilín byli vojáci 2. světové války, ale masovost výroby jej zpřístupnila všem. Věk antibiotik mohl začít.

Fleming získal svoji Nobelovu cenu v r. 1945, ale už v té době si uvědomoval, že mohutné oslavování penicilinu je poněkud přehnané. Následujícího roku varoval, že "příliš časté podávání malých dávek penicilinu může vyvolat rezistenci bakterií, proti nimž penicilin vzápětí přestane být účinný". Dnes máme tedy vedle antibiotik i stále trénovanější baktérie. Na otázku, kdy tato soutěž skončí a jak, vrtí vědci hlavou. Bojí se, že znají odpověď. Hezký den!