Ecce Homo - Albert Speer

Albert Speer spatřil světlo světa v Mannheimu, kde už jeho dědeček byl architektem. Patřil k bohatým středostavovským kruhů, studoval techniku v Mnichově a pak v Berlíně. V r. 1927 získal diplom a nějakou dobu zůstal na technice jako asistent svého profesora. Pak se patrně z rodinné tradice vrátil do Mannheimu, ale byla hospodářská krize a přes všechny konexe těžko nacházel práci. Mladý architekt Speer tedy vsadil na politiku. V r. 1930 vyslechl jeden z exaltovaných Hitlerových projevů a vstoupil do NSDAP. Povšiml si jej Goebbels, jemuž pak pomáhal aranžovat velkolepé průvody, přesně v duchu tradice architektů Ludvíka XIV., kteří si museli umět poradit s průčelím, kostýmy na představení i úpravou stolu. Seznámil se s mladou zapálenou Leni Riefenstahlovou, režisérkou oslavných filmů a společně pomáhali budovat image Třetí říše jako impéria mládí a budoucnosti. Když zemřel mnichovský Paul Ludwig Troost, dosavadní "dvorní" Hitlerův architekt, navrhl na jeho místo Goebbels právě Alberta Speera. Hitler si autora odvážných plánů rychle oblíbil a svěřoval mu stále náročnější úkoly.

Logo|foto:Český rozhlas

K prvním patřily velkolepé plány na přebudování Berlína v budoucí hlavní měs-to světa. Při nich se Speer zcela ocitl pod vlivem Vůdce, ztratil jakékoliv zábrany a jeho návrhy svou megalomanií předčí vše, co doposud známe. Naštěstí nebyly realizovány, ale uskutečnit se podařil jiné z nich. Podle Speerova návrhu byla upravena budova Říšského kancléřství a také německý pavilón na světové výstavě v Paříži byl Speerovým dílem. Hitler ve své architektovi našel učenlivého žáka a nesmíme zapomenout, že i sám nepostrádal jisté umělecké školení. Ve Speerovi viděl sebe před lety, zahrnoval jej oceněními, přízní, ale i stále novými úkoly. Ve velmi krátké době jej učinil členem nejužšího kroužku stoupenců, ale vlastně snad i přátel.

S vypuknutím války a zejména po smrti Fritze Todta, zakladatele Todtovy organizace, jež měla na starosti budování všech veřejných staveb, zejména pokud nějak souvisely s opevněním, přibral si Albert Speer i tyto úkoly. Pro práce tohoto druhu byly masově využíváni otroci shromáždění v koncentračních táborech. O tom Speer i další nepochybně věděli, takže přinejmenším v této otázce byl vinen ve smyslu norimberské obžaloby. Speer byl současně i říšským ministrem zbrojního průmyslu a generálním inspektorem vodních a energetických zdrojů. Tady už je jeho role na prodloužení války nesporná. Nemůže ji snížit ani velmi sporné tvrzení, že současně hledal spojení na protihitlerovský odboj. Povídačky o atentátu na Hitlera, který chtěl jedem údajně sám provést, patří už vůbec do říše pohádek. Jisté je, že se objevil v seznamech spiklenců 20. července na místě ministra, ale to je pochopitelné. Byl odborník a stalo se tak bez jeho souhlasu. ostatně před Hitlerem se obhajoval právě tak, a teprve před norimberským tribunálem byl najednou jiného názoru. Po 20 letech vězení se očištěn objevil před veřejností v r. 1966 a až do své smrti v r. 1981 tvrdil, že byl vlastně nevinen. To se to vládlo, když všichni jen plnili rozkazy. Hezký den!