Ecce Homo - Aeneas Silvius Piccolomini

Jinak mu ovšem nemůžeme upřít řadu zajímavých vlastností. Na basilejském koncilu byl sekretářem kardinála Domenica Capraniky a tehdy byl přesvědčen o nadřazenosti koncilu nad papežskou mocí. Svoje mínění však nevyjadřoval příliš halasně, naopak se snažil vycházet s každým, využívaje k tomu své výmluvnosti a uhlazenosti. Školením byl právník a odmítal přijmout i nižší svěcení, takže nakonec využil nabídky říšského kancléře Kašpara Šlika a stal se tajemníkem římského krále Friedricha III. Byl spolúčasten při všech důležitých jednáních císaře a zejména při vyjednávání s kurfiřty ohledně uznání Evžena IV. za papeže prokázal svému panovníkovi platné služby. Jak hezky konstatuje Otův slovník: "Nemaje sám žádného určitého přesvědčení, nemusil ho také zapírati". Tak se ze stoupence koncilu stal stoupenec papežství. Za Mikuláše V., tohoto největšího renesančního papeže, přijal Aeneas Silvius konečně kněžské svěcení a stal se biskupem v Terstu a pak v Sieně, ale nepřestal pracovat pro Friedricha Habsburského. R. 1451 byl vypraven spolu s Prokopem z Rabštejna a dvěma rakouskými šlechtici do Čech na benešovský sněm. Jeho úkolem bylo upokojit české stavy, které žádaly důrazně vydání mladého krále Ladislava. Na sněmu se Aeneas Sylvius seznámil s předními muži v Čechách, s Jiřím z Poděbrad, Jindřichem z Rožmberka, Zbyňkem Zajícem, Zdeňkem Kostkou a dalšími. Nijak však u nich ani se svou výmluvností nepořídil. Rozhodně ne tak skvěle, jak později sám vylíčil ve svém dějepisném díle. Do Prahy tehdy nezavítal, neboť se obával tam panujícího moru. Když se Friedrich III. r. 1452 ubíral do Říma ke korunovaci, nacházel se Aeneas Sylvius v jeho doprovodu a byl v Římě hlavním prostředníkem mezi papežem a císařem. Byla to poslední císařská korunovace, kterou Řím zažil. Ještě ve Vídni se na známém svatomartinském sněmu setkal Aeneas Silvius s představiteli českých stavů. To se však blížila jeho poslední životní role, svěřená mu na pouhých šest let bez čtyř dní, role náměstka Ježíše Krista.

Logo|foto:Český rozhlas

Ze spisovatelské produkce Aenea Silvia je pro nás nejdůležitější Historia Bohemica sepsaná r. 1458. Starší dějiny české vykládá na základě kroniky Pulkavovy a výpisků z Dalimila, o době husitské mu zaslal materiály M. Jan Papúšek ze Soběslavě, pozdější probošt litoměřický. U mnohých událostí byl pak svědkem očitým, takže od 35. kapitoly začíná být jeho Historie pramenem, ačkoliv autor často podléhá většímu nadšení pro barvitost vyprávění než pro jeho pravdivost. Přesto se tyto dějiny značně rozšířily a staly se hlavním pramenem, z něhož čerpali i Čechové sami. Osobní úsudek Aenea Sylvia o husitství se tak stal všeobecným, i když jej nejvíc zajímala krvavá stránka hnutí a vítězná síla českého národa, přičemž husitům pochopitelně nebyl nakloněn. My jemu také ne. Hezký den!