Ecce Homo - admirál Isoroku Jamamoto

Narodil se jako Isoroku Takano v samurajské rodině. Jméno Isoroku znamená, že přišel na svět v 56 letech věku svého otce. Ten byl konzervativním stoupencem šógunátu, takže po vítězství reformistů musel ustoupit do pozadí a živil se jako mečíř. Mladý Isoroku navštěvoval americkou misijní školu, kde se naučil číst bibli a anglicky, pak pokračoval na střední škole, kde jej též učil Američan. R. 1901 byl přijat na Císařskou vojenskou námořní akademii, kterou o tři roky později absolvoval jako dělostřelec. Byl přidělen na křižník Nišin a hned s ním vyplul do války proti Rusům. Na jeho palubě se tehdejší podporučík účastnil bitvy u Cušimy, kde po zásahu nepřátelským granátem ztratil dva prsty na ruce a byl poraněn na noze. V další kariéře postupoval pomalu, neboť japonské prostředí bylo dost xenofobní a mladý důstojník uznával i jiné než tradiční hodnoty. Až díky znalosti angličtiny byl vyslán r. 1913 na Vyšší školu vojenského námořního štábu.

Logo|foto:Český rozhlas

R. 1916 byl pro již nemladého důstojníka přelomovým, slavný admirál Jamamoto, který byl posledním potomkem kdysi slavného rodu, jej adoptoval, neboť si přál, aby jeho jméno pokračovalo. O tři roky později byl korvetní kapitán Jamamoto vybrán, aby studiem v USA zdokonalil svoji angličtinu a poznal tamní poměry. Studoval na Harvardu, hodně cestoval a poznával výkonnost amerického průmyslu. Stal se odborníkem na těžbu ropy a také na hraní bridže. Tehdy se též začal intenzivně zajímat o námořní letectvo, neboť byl přesvědčen, že této zbrani patří budoucnost. Po návratu se prosadil do funkce hlavního pomocníka velitele letecké školy. Kvůli tomu i sám složil potřebné letové zkoušky.

Znalost amerického prostředí vedla Jamamota k závěru, že Japonsko se nesmí dostat do konfliktu se Spojenými státy, jinak to bude znamenat jeho konec. Také dělal vše pro to, aby japonsko-americké roztržce předešel. Neznamená to ovšem, že by byl proti japonské expanzi vůbec, pokud si vybírala slabší protivníky. Rozhodně však nepatřil k militantním jestřábům, kteří v něm nakonec viděli hlavního nepřítele své agresivní politiky. Dosáhl vysokých funkcí, ale byl odsunut do role vojenského diplomata. Jednu dobu byl svou bezobsažnou funkcí natolik znechucen, že uvažoval o odchodu z armády. Obával se dokonce celkem oprávněně, že jej militantní klika nechá fyzicky zlikvidovat. Když padl poslední japonský předválečný kabinet, který ještě zdařile oponoval myšlence na válku, byl Jamamoto v hodnosti admirála velitelem vzdušných sil námořnictva a náměstkem ministra obrany. V této funkci vybavil japonské námořnictvo desítkou moderních letadlových lodí, tedy více, než měl kterýkoliv z možných soupeřů. Bylo tedy logické, že jej ministr navrhl za hlavního velitele válečného loďstva. Tak se paradoxně muž, který měl pramalý zájem na válce proti Americe, stal hlavním velitelem sil, které ji měly porazit.

Jamamoto nechtěl ztratit svůj kredit schopného stratéga. Naplánoval všechny operace od přepadení Perla Harboru až po velký skok na pevninu. Po straně však říkal, že Japonsku zaručuje šest měsíců úspěchů. To se také naplnilo. Dalším paradoxem je, že Američané, kteří poznali jeho kvality, se jej obávali natolik, že se uchýlili k likvidační operaci, jejímž výsledkem bylo sestřelení admirálova letadla a jeho smrt. Nezavraždili jej tedy nakonec Japonci, ale Američané, které miloval a jejichž kulturu a demokracii tolik obdivoval. Hezký den!