Domácí násilí má podobu bití, ale i květin. Týraní ztratí pojem co je a co není normální

Hanka Kynychová měla po třech letech trápení štěstí – potkala lidi, kterým se svěřila a kteří jí pomohli. Teď totéž nabízí druhým.

„Spousta žen, která tohle prožívá, se dostane díky chování toho agresora na mizivou hranici svého sebevědomí. Přestanou reálně přemýšlet a fakticky se jenom bojí,“ připomněla na vlnách Českého rozhlasu Brno.

Bylo jí dvacet a násilí ze strany partnera snášela tři roky. Nesvěřila se ani rodičům. Jednou ji doma čekalo vláčení za vlasy, podruhé kytka a slib, že něco podobného už neudělá. Až konečně našla odvahu díky lidem kolem. „Řekli jednu obyčejnou větu: Hanko, toto není normální,“ dodává.

Nějakou podobu domácího násilí zažilo 38 procent žen

Případ Hanky Kynychové není tak výjimečný, jak by se mohlo zdát. Jen za první tři měsíce letošního roku policisté například v Jihomoravském kraji vykázali ze společného obydlí skoro čtyři desítky agresorů, ve Zlínském kraji pak sedmnáct. Ještě více případů násilí odehrávajícího se za zavřenými dveřmi však podle všeho dlouhá léta nikdo nikam nenahlásí. Ať už jde o násilí fyzické, psychické nebo sexuální.

Zásah v podobě vykázání z bytu je prvním krokem, vlastně i varováním. „Agresor opustí bydliště, odevzdá klíče a nesmí se po dobu deseti dní vracet a přibližovat k té oběti. Oběť se dostává do péče specializovaných pracovníků, a ti už se jí pokusí nastavit další plán života a řešení té situace,“ dodává Zuzana Pidrmanová z kanceláře policejního prezidenta.

Domácí násilí|foto: Český rozhlas

I pouhý několikadenní odstup od agresora může podle Hanky Kynychové stačit. „Opravdu, dva tři dny být bez člověka, který vám ubližuje. Okamžitě začne mozek spouštět normální reakce,“ říká.

Čím dříve si týraná žena – ale teoreticky i týraný muž, byť je jich méně – svou roli uvědomí, tím lépe.

„U spousty žen je to třeba deset, patnáct let. Jenom proto, že jim to ještě nedocvaklo, nebo ještě nepotkaly ty, kdo by jim pomohli,“ dodává Hanka Kynychová.

Na prevenci domácího násilí cílí policejní projekt „Zkus to říct“, jehož tváří populární cvičitelka a trenérka je. Má podpořit oběti, aby našly sílu svěřit se. A získaly oporu ve druhých.

Prvním krokem k uvědomení si toho, zda je konkrétní situace normální, může být i rozhovor Zuzany Kopuleté s Hankou Kynychovou a Zuzanou Pidrmanovou.