Diamantoví manželé: hlavní je ohleduplnost a kamarádství

Svou nastávající si vyhlédl v cestovní kanceláři Čedok, kde pracovala na přepážce. O pomoc se seznámením požádal uklízečku. „Přišla za mnou a povídá: ‚Slečno, tam v chodbě je nějaký pán a chce s vámi mluvit.‘ Ale já ještě měla práci, tak musela přijít ještě jednou, než jsem za ním konečně přišla. A pak mě pozval na rande,“ směje se Věra Bezděková při vzpomínání.

Richarda Bezděka zaujala o třináct let mladší Věra na první pohled - svou postavou. „Vypadala sportovně a to rozhodlo,“ popisuje stručně dnes čtyřiadevadesátiletý muž.

Svatbu uspořádali rok a půl poté – v roce 1956. Letos tedy oslaví diamantovou svatbu – šedesátileté výročí.

Své manželství popisují jako pozitivní a spokojené. Spojuje je láska ke sportu, hlavně plavání a potápění, ale i k cestování. Společně projeli velký kus Evropy. A v zahraničí byli v létě roku 1968.

Vrátili se domů navzdory ruské okupaci

Známí je tehdy pozvali do Francie a oni si cestu náležitě užívali. „Vystoupili jsme na parkovišti a smáli jsme se. Vedle nás zastavil Němec a říkal německy: ‚Vy se smějete?‘ My vůbec netušili, proč bychom se neměli smát. Tak nám to řekl – bylo totiž 21. srpna,“ vypráví jednaosmdesátiletá Věra Bezděková.

Navzdory tomu, že s režimem měli potíže už před rokem 1968, se rozhodli nezůstat v zahraničí a vrátit se zpět do Československa.

I když spolu prošli i těžkými časy a navzdory tomu, že nemohli mít děti, prošli desetiletími manželství bez větších otřesů. Základem úspěchu je podle nich ohleduplnost. „Tolerance, kamarádství, vzájemné pochopení. Bez toho to nejde,“ shrnuje Věra Bezděková.