Bedřich|Dobrý ráno To je velká škoda že tu vojnu zrušili nashledanou
Mojmír|Na vojnu jsem šel v roce 1993, takže už jen na rok. Pamatuji si, že to zpočátku by takový stres, že jsem první týden nebyl na "velké". Sloužil jsem na letišti v Náměšti n. O. v rotě RTZ. Jelikož velitel roty byl fotbalista, tak si do roty tahal místní kopálisty, aby s nimi mohl jezdit na zápasy. Zbylá polovina se znalostí morseovky musela vše dohánět ve 24 hodinových službách. Fotbalisti byli každý víkend doma, já jen 3x za rok i když jsem měl vážný vztah. V té době jsem se z lásky naučil psát básně. Přesto na vojnu vzpomínám v dobrém. Tolik srandy jsem v tak krátkém čase nezažil ...
Sandra|Dobrý den, díky za váš pořad. Většinou ho neposlouchám, ale teď posledních pár dní Ano. Chtěla bych poděkovat za dnešní téma. Vojnu jsem nezažila, ale vždy mě zajímala. neměl mi o ní kdo vyprávěl. A když měl, většinou neměl čas. Ráda se dívám na filmy z vojenského prostředí, zejména tankový prapor a Chlapci a chlapi. v rámci povinné četby jsem četla i knihu Josefa škvoreckého zbabělci tečka po letech jsem se k ní vrátila. za překlepy se omlouvám jsem nevidomá a text diktuji. Je to pro mě rychlejší
YVETA|Zdravím pane Borku a Nespavci. Byli jsme na dovolené v Liptovském Mikuláši. Stáli jsme před hotelem Jánošík a manžel se chtěl pochlubit znalostí místa a ukázat synům, kde vojákoval. Rozhlédl se a najednou se zarazil a přemýšlel nahlas: „oni snad ten památník zrušili“. Slyšel ho kolemjdoucí a hned se ptal, kdy že tam byl. „No před 30 roky“. „Tak to jo, on tam ten památník stále je, ale ty stromky povyrostly,“ pravil děda.
Jinak ráda vzpomínám na vojnu mého bratra, kdy jsem ho navštívila se svou malou dcerkou a dorty, které miloval. Kamarádi ho varovali, že ho shání nějaká baba s dítětem. Když jsem odjížděla, volali za mnou, že těch dortů může příště být více. Dobrou noc.
Jan|Vojna v letech 1972 - 74. v Seredi, na Šumavě a v Pardubicich. Nejhorší léta. Vojna naprosto formální. Každý se tam naučil podvádět - jak s úklidem, tak s výcvikem. Každý vvedel, že ten Husák socialismus nezachrání E. Ztracená léta....
Carlos|Na vojně jsem byl v Janovicích nad Úhlavou, civil - podzim 1995 24, mechanizovaný prapor -zkrátka u bigošů, ale jako výkoňák jsem se měl fajn, jídla bylo dost a pohyb tak akorát. Vůbec si nemůžu stěžovat. Jen ta ztráta času mi vadí doteď.
Daniela z Prahy |Krásný večer všem. Původně jsem se domnívala, že k dnešnímu tématu jako pacifista a nevoják nemám co říct. Ale vzpomněla jsem si. Začal čas normalizace, blížilo se výročí založení KSČ. (1921). Všechno co se dělo, dostávalo mašličku, že se to pořádá k 50. výročí. Byla jsem zrovna odejitá od mikrofonu, neměla jsem pořádnou práci. A peníze scházely. Tenkrát mi podala pomocnou ruku parta herců, kteří jezdili s pásmem poezie po posádkách. Po nezbytných přehrávkách jsem konferovala večer poezie v těch nejzapadlejších posádkách. Bohužel nemám souhlas od herečky, které se ten příběh týká, tak uvedu jen křestní. ( Je to úspěšná umělkyně, která se z oblasti vypracovala až do Národního divadla. ) Přijeli jsme na posádku, kde nějaký politruk řval na celý barák! »Nástup na kulturu!! « Kluci v zablácených botách někde ze cvičiště museli nastoupit do kulturní místnosti, aby si vyslechli pásmo veršů k výročí strany v podání oblastních umělců. Trousili se zcela otráveně. Jen po očku pokukovali po Kateřině.
Ta začala diskrétně před vystoupením hledat toaletu. Zázemí pro umělce nebylo žádné. Nenašla ji, tak se přitočila k onomu politrukovi a špitla po tichoučku: »Kde je toaleta?«
Důstojník zvednul bradu a zařval na celou chodbu: »Služba klíč od důstojnického záchodu pro Kateřinu……ke mně!!« Všichni vojáčci se zastavili a koukali, jak herečka fasuje klíč od důstojnického záchodu. Mělo to být diskrétně. V autě na zpáteční cestě se nám Kateřina svěřila, jak se v tu chvíli styděla. Ale zvládla se jít vyčůrat i před nastoupenou jednotkou . Možná tím vzbudila pozornost mužstva a publikum hned zkraje neusnulo. Příjemnou noc přeje Daniela z Prahy
Darek Olomouc|Dobrý večer, milí posluchači. Mě vojna za ty dva roky velice zklidnila, naučili mě tam prostě určitý pokoře a slušnosti, podle mýho názoru dneska prostě tohle chybí. Míru zdar! Darek
Jarda|Já byl na vojně 85-87, prapor zvláštního určení, PŠ v Litoměřicích VU 6174, pak Hamrníky Mariánské Lázně a služby na Dyleni. Když se z toho stala brigáda, tak 3524 a pak 9181. Prakticky jsem prošel třemi útvary zvláštního určení a měl jsem furt tu samou postel.
Pavla z Horní Ledče|Na dnešní téma mám pouze to, že můj bývalý manžel když jezdil domů za rodiči dostal i opušťák pak se vracel zpět do kasáren se spousty jídel a když prý měl hlad tak si vytáhl sušenky a začal je chroupat ve spacáku,tak aby ho nebylo slyšet, že něco jí. Do dneška jezdí do Turan na Slovensko,kde má kamaráda z vojny hlavně jeho otec. Ale chudák je ten jeho kamarád zatím nemá žádnou dívku, která by s ním žila spokojený život. Vaše stálá posluchačka Pavla
Otakar|Někde jsem četl, že vojna ničí osobnost. Jak komu. Když jde na vojnu chlap, který se vyzná a umí jednat, tak přes veškerou buzeraci se za dva roky vrátí do civilu ještě lepší chlap, který se vyzná v lidech, umí se vyrovnat s krizemi a poradí si i s nejsložitějšími situacemi beze ztrát. Když jde na vojnu rozmazlený srábek, tak se z něj může stát i lidská troska. Mně vojna prospěla, i když byla hodně krutá.
oldaK|Dobry večer, Borku.Zazil jsem mazackou vojnu v terezine kde byla nejvetsi pakaž v čr,cikani fetaci slovensky cikani z vychodu rikalo se jim vychodnari.sikan byl na dennim poradku.byl vudce a ten mel kolem sebe sve lidi .kdyz si na vse vzpomenu ....ale vydrzel jsem i povysovani druhy rok jsem byl u VKR a mel jsem neuveritelny veget a nic jsem nedelal.
Václav|Osobně si myslím, že základní vojenský výcvik by měl být povinný, nemusí být dlouhý, od 3 do 6 měsíců, protože je rovnoprávnost, tak pro všechny. Naše profesionální armáda nás nespasí, zbytek národa je bez výcviku nepoužitelný.
Pavel|Vojna naučí člověka formálnímu jednání - které má co společného s frčkami i s typem hvězdiček (zlaté, stříbrné - podle nich se můžete obrátit na důstojníka s určitým typem problému) - rychlému rozhodování, ale i provedení nacvičené akce.
Tomáš Z.|Já jsem na vojně nebyl, naštěstí pro mě i pro mé okolí jsem se díky tomu, že na mě vojenská správa zapomněla, dočkal už civilní služby. Ale můj švagr byl na vojně v Karlových Varech v polovině osmdesátých let. A přestože se mu po 3 měsících na vojně narodil syn, dostal se poprvé domů až týden před jeho prvními narozeninami. Naprosto zlomený člověk, který už nikdy nebyl takový, jak jsem ho znal před vojnou.