Brněnské tramvaje přichází o jednu ze svých ikon. Do penze odchází po 41 letech nejznámější řidič
Aleš Živný s červenou čepicí, píšťalkou a hustým knírem se stal jedním ze symbolů brněnského dopravního podniku. Řidič, který jako by vypadl z první republiky, jezdíval převážně s historickými tramvajemi. A poznávaly ho stovky lidí. Teď jde po jednačtyřiceti letech služby do penze.
„Začal jsem prostě jako řidič normální tramvaje, pak jsem dělal instruktora cvičných jízd pro nové řidiče tramvají, potom jsem ještě dělal na dohodu revizora,“ vyjmenovává některé ze svých funkcí v Dopravním podniku města Brna Aleš Živný. Nejvíc lidí ho ale zná z řízení historických tramvají anebo ze speciálních jízd pro oslavence a svatebčany. „Dokonce i pohřby jsem jezdil,“ vzpomíná Živný.
Na řízení je třeba mít kliku
Řídit historickou tramvaj není jen tak. Člověk na to musí mít doslova kliku, kterou se vozy ovládají. „No jednu kliku mám, ta je v Pisárkách, ale tu tam nechám, ať mají náhradní, aby s tramvají mohli odjet. Na řízení historické tramvaje se dělá speciální rozšíření řidičského průkazu, to není jen tak, musí mít taky hodně naježděných hodin. Dokonce jsem učil jezdit i našeho generálního a provozního ředitele,“ říká skromně Živný.
V dopravním podniku skončil náhodou
Do dopravního podniku se dostal náhodou, bral to jako útěk ze špatné práce v kanceláři. „Tehdy jsem si říkal, že to bude tak na tři roky. No a podívejte se…“ usmívá se Živný.
Dlouholetým kolegou mu byl průvodčí Jaroslav Bartoš. Oba mají doteď skoro stejné tmavé prvorepublikové uniformy. Pan Živný se zlatými knoflíky a šňůrkami na píšťalku jako řidič, pan Bartoš se stříbrnými. „Ale jaksi se to srazilo,“ vtipkuje Bartoš. „No tobě jo, ale mně ne, já jsem furt dobrej,“ odpovídá mu kolega.
Dopravní fanclub
Pana Živného lidé na ulici běžně poznávají, i když neřídí tramvaj. Společně s Bartošem mají svůj vlastní malý fanklub. „Za námi chodily roky ženský, tehdy mladý s miminkama. A chodí na každou Dopravní nostalgii, byly tam i loni, a teď už jsou to pěkné staré mámy s děckama,“ vybavuje si Živný. „Tehdy tam byly s caparty, teď už jsou to babičky,“ sekunduje mu Bartoš.
Borci odchází
Po odchodu Aleše Živného už dopravnímu podniku skoro nebude mít kdo učit nové řidiče, jak s historickými tramvajemi jezdit. „Momentálně není nikdo instruktor a pravděpodobně to budu muset dělat já, protože už tady nikdo nezbyl, bohužel borci jako pan Živný odchází,“ připouští Živného mladší kolega Jiří Černý, který má ve firmě na starosti program retro vozů.
Aleš Živný už se do důchodu těší. Bude mít víc času na své záliby – zahradu, houbaření a hlavně lov motýlů. Na pravidelné historické přehlídky dopravního podniku chce ale chodit dál. Ovšem už jen jako host.
Související
-
Když milujete svoji práci. Řidič autobusu rozdával cestujícím v Brně valentýnské perníčky
Jízdenku a perníkové srdíčko k tomu dostali cestující na jedné autobusové lince v Brně. 177 perníků ke svátku svatého Valentýna upekl a nazdobil nadšený řidič autobusu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.