Barborky ve váze značí blížící se Vánoce
Na den 4. prosince připadá zajímavý zvyk. Je jím řezání „barborek“. Podle lidové tradice by dívkám, jež se do roka vdají, měla barborka do Vánoc vykvést.
Větvičky třešně, jabloně, slivoně, magnólie, trnky, lýkovce ve váze patří mezi tradiční adventní výzdobu českých domácností. Rozkvetlé barborky se nám tak odměňují svou krásou. A co víc? Jednoznačně určují, že se nezadržitelně Vánoce blíží.
Mučednice svatá Barbora je v katolické tradici patronkou horníků, sedláků, pokrývačů, zedníků, slévačů, ale i hrobníků, zvoníků, kloboučníků, kovářů, řezníků i kameníků.
Legenda o svaté Barboře praví, že její otec byl turecký šlechtic, který střežil její ctnost a nechal ji tak zavřít ve věži. Tam ji jeden sloužící potajmu obrátil na křesťanskou víru. Otec se s tím nemohl smířit a nutil ji, aby se této víry zřekla. Všechno dospělo až k soudu, vyvrcholilo to mučením, a protože se to stejně nezdařilo, odsoudili ji k smrti. Cestou na popraviště Barbora utrhla větvičku, která ji uprostřed zimy krásně vykvetla
A jaké se tento den dodržovaly tradice? Dívky se v předvečer zahalily do bílých prostěradel či šatů a obličej zakryly závojem nebo rouškou. V jedné ruce nesly košík s ovocem a sladkostmi, ve druhé metlu, kterou hrozily zlobivým dětem. Tloukly na okna domů a při jejich otevření zpívaly písně. Pak se s celou rodinou pomodlily. Chránily tím rodiny od náhlé smrti.
Některé dívky si větvičku dávaly za pás, když šly na půlnoční mši. Jinde děvčata trhala více větviček, pojmenovala je po vícero chlapcích a majitel té, jejíž květ vykvetl nejdřív, se měl stát jejím budoucím ženichem.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
