Alfons Mucha: život a dílo zblízka

V dnešních dnech se konají dvě výstavy Alfonse Muchy a slovanské epopeje. Část pláten je v Praze, druhá v Brně na výstavišti. Podle kunsthistorika Karla Srpa je výstava u nás na Moravě lepší, doslova je to světový unikát.

Nestlé věnovalo Muchu jako dárek královně

Vedle sebe na brněnské výstavě můžete vidět nejlepší plátna slovanské epopeje a zároveň Muchovu plakátovou tvorbu. Právě na plakátech je vidět nezaměnitelný Muchův styl „Art nuveau“. Mucha ho nejen založil, ale i detailně popsal a podle něj se pak dělaly plakáty a reklamní poutače na celém světě. Zajímavostí je, že v době, kdy vznikly, čili ke konci 19. a na začátku 20. století, se tyto reklamní plakáty prodávaly. Čili tehdy se nevylepovaly, ale tiskaři za ně tržili peníze a v případě Muchy šlo o výborný prodejní artikl. Dokonce královna Viktorie dostala darem od světoznámé čokoládovny Nestlé jeden z jejích reklamních plakátů namalovaných Muchou jako dárek k 80. narozeninám – to bylo v roce 1899.

Janáček Muchovi překazil kariéru hudebníka

Málo se ví, že Alfons Mucha byl skvělý zpěvák, ovšem v mládí po mutování o svůj krásný hlas přišel, ale láska k hudbě ho neopustila. Dokonce celý život hrál skvěle na kytaru. Mucha byl vrstevníkem Leoše Janáčka. Jelikož na Moravě je všude blízko, náhoda tomu chtěla, že se oba potkali na církevní škole. Oba usilovali o post fundatisty, čili o stipendium. Ovšem jen jeden ho mohl získat a tehdy byl vybrán pro pokračování na studiích právě Leoš Janáček. Mucha se tak definitivně rozhodl pro výtvarné umění. Celý život měl štěstí na mecenáše, jeden z nich ho podporoval už v mládí a díky tomu mohl studovat na výtvarné akademii v Mnichově – mimochodem na tu pražskou ho nevzali.

Skvělý businessman

V Paříži Alfonse Muchu dotoval také jeden mecenáš, ovšem ten ho ze dne na den opustil a tak se musel Mucha postarat o sebe sám. Začal se živit ilustrací odborných publikací, ale zejména zjistil, že by ho mohla skvěle, tak jak je to mu i dnes, zabezpečit reklama. Tak začaly vznikat jeho slavné plakáty. Ty nejslavnější zobrazují tehdejší hereckou hvězdu Sarah Bernhardtovou. Byla to právě tato herečka, která ho přiměla, aby šel do Ameriky, kde začal tvořit Slovanskou epopej.

Epopej podpořil obdivovatel Lenina, komunisté ji pak odsoudili a odložili k uhlí

V Americe se Muchovi opět poštěstilo, když se ho ujal Charles Crane, zámožný podnikatel, obdivovatel Lenina a slovanství a člověk, který se zasloužil o vznik Československé republiky. Craneův syn byl dokonce prvním velvyslancem Spojených států v Praze. Vše do sebe krásně zapadá, protože Mucha i Crane se přátelili s Tomášem Garrigue Masarykem. Náš první prezident, dokonce před rozpadem monarchie mluvil, že vidí Československo jakou součást jakési ruské federace. Vášeň pro slovanství tak dala vzniknout dílu, které maloval Alfons Mucha od roku 1910 do roku 1928. Poslední plátno Slovanské epopeje zůstalo záměrně nedomalované. Mucha pak dalších 11 let tvořil další díla.

Po válce se v době socialistického realismu stala Muchova díla nechtěnými, byla označována za vrchol buržoazního umění. Slovanská epopej pak ležela srolovaná ve skladu vedle uhlí. K rehabilitaci díla našeho malíře, který dobyl svět, přispěl nejvýrazněji jeho syn Jiří Mucha, zejména pak knížkou Kankán se svatozáří z roku 1969.

Muchu zabilo Gestapo

Mucha byl velký mystik a spiritista. Dokonce v seancích se radil se zesnulým Josefem Mánesem, jak malovat. Stal se i nejvyšším představeným Zednářské lože v Československu. Kvůli tomu ho povolalo k výslechu v létě roku 1939 Gestapo, které už plně úřadovalo na území protektorátu. Výslech byl pro Alfonse Muchu tak náročný a vysilující, že 10 dní před svými 79. narozeninami 14.července 1939 zemřel.        

Slovanská epopej na brněnském výstavišti|foto: Zdeněk Pudil

Slovanská epopej na brněnském výstavišti|foto: Radek Míča