„Krásně se tu bydlí!“ Architekti na sídlišti Lesná vytvořili prostředí, ve kterém se dobře žije i dnes

V prosinci to bude šedesát let, co se do nově postaveného bytu na Lesné nastěhovala paní Zdeňka. „Hned od postavení sídliště tu bydlím,“ říká při procházce s pejskem na konečné šaliny číslo 9. Na Lesnou podle svých slov nedá dopustit. „Moc krásně se tu bydlí. Od samého počátku tady byla občanská vybavenost,“ vypráví.

„Lidé teda říkají, že i Kohoutovice jsou pěkný. Mám srovnání, mám to projitý a mně teda připadá, že tady je to nejhezčí,“ má jasno paní Zdeňka. Vzpomíná, že před pořízením pejska chodila pravidelně plavat do místního bazénu a že některé věžáky na sídlišti se dostavovaly postupně. „Bych se odtud nestěhovala,“ prohlašuje nakonec rozhodně. Na sídlišti navíc bydlí i další členové její rodiny – syn i vnučka.

Les uprostřed sídláku

Sídliště Lesná|foto:Ludmila Opltová, Český rozhlas

Spokojenost paní Zdeňky pramení především z množství zeleně. Lesná je vystavěná okolo Čertovy rokle. Ta je i přes bohatou bytovou zástavbu neporušená. Veřejnou dopravu totiž architekti František Zounek a Viktor Rudiš vedli kolem sídliště tak, aby dosáhla ke všem domům a přitom nerozdělovala sídliště. Uprostřed se jim tak podařilo zachovat rozsáhlý kus přírody.

Architekt Lukáš Pecka, který se brněnskými sídlišti zabýval během svého působení na Vysokém učení technickém, připomíná, že Lesná byla výjimečným projektem už od začátku. „Lesná byla připravována jako privilegované, ukázkové sídliště. Dbalo se na všechno – byla tu občanská vybavenost, v předstihu vybudované silnice i rozvod inženýrských sítí,“ popisuje. Výstavba tak od začátku byla i v médiích prezentována jako chlouba města a tehdejšího režimu.

Umění jako součást zástavby

Zásluhou Viktora Rudiše je Lesná výjimečná i uměleckými díly. Právě Rudiš totiž inicioval přizvání tehdejších umělců. Jejich díla měla nejen zdobit, ale také pomáhat definovat a rozvíjet veřejný prostor. Vzniklo tak několik dekorativních stěn, která například vymezují hřiště a zdobí zákoutí sídliště. Kovové prolézačky, které byly kdysi nedílnou součástí veřejného prostoru Lesné, už ze sídliště vymizely.

Sídliště Lesná|foto:Josefína Báčová, Český rozhlas

Podle Lukáše Pecky je hlavní předností sídliště měřítko zástavby. „Hlavní devizou je sympatické lidské měřítko těch čtyřpodlažních baráků, které jsou jenom na pár místech doplněny věžáky,“ popisuje. „To byl vlastně jeden z mála kompozičních principů, které architekti mohli užívat při tvorbě těch sídlišť,“ vysvětluje. Obecně totiž byli autoři návrhu pod tlakem paneláren a dalších průmyslových institucí, které za každou cenu trvaly na dodržení pětiletých plánů, což se jim tak úplně nedařilo.

Za podobných podmínek vznikala v Brně i další sídliště – například Žabovřesky. Jejich výstavba ale probíhala spíš ve stínu slavnější Lesné.