Žijeme s vámi: díl 2. Věra Hotařová

1. Na kterého z posluchačů nezapomenete?
2. Jakým největší trapas se vám ve vysílání přihodil?

Nejdříve jsem si splnila svůj dětský sen stát se učitelkou v mateřské škole a tu práci si užívala osmnáct let. Když v devadesátých letech začala vznikat komerční rádia, dostala jsem chuť si vyzkoušet novou profesi.

Postupně jsem si ještě doplnila vědomosti na univerzitě v Hradci Králové a přihlásila se na konkurz do Českého rozhlasu Brno. Nyní pracuji ve zlínském studiu.

1. Vzpomínám si na paní, která volala do jedné soutěže a tvrdila mi, že mě špatně slyší a že mi nerozumí. Marně jsme hledali chybu v technice. Přesto paní splnila podmínky soutěže a získala odměnu. Adresu už mi ovšem diktovala její dcera. Ta mi prozradila, že maminka málo slyší, ale chtěla se zapojit do hry. Měla jsem radost, že se jí to přání splnilo.

Věra Hotařová při natáčení rozhovoru s herečkou Eliškou Balzerovou v roce 1996|foto: ČRo Brno

2. Pozvala jsem si ředitele kulturní instituce, který se jmenoval Mach. Nevím proč, ale říkala jsem mu pane Macho. Zdálo se mi, že je nesvůj, napadlo mě, že má snad trému. Neměl. Po čase jsem se dozvěděla, že od té doby mu přátelé říkají "mačo", což se mu moc nelíbilo.