Židovský systemální patent před 220 lety ovlivnil právní postavení Židů v Čechách

Systemální patent vydal 3. srpna 1797 císař František II. a tento dokument na 50 let až do revolučního roku 1848 ovlivnil veškeré sféry židovského života a právní postavení Židů v Čechách. Je rozčleněn do sedmi oddílů, které vyjmenovává Iveta Cermanová z Židovského muzea v Praze.

„Šlo o oddíly jednoznačně nazvané: Náboženství, Výuka, Obecní správa, Stav židovské populace, Způsoby obživy. Dále tam byl oddíl nazvaný Politické a právní úřady a nakonec Povinnosti vůči státu.“

Patent měl v dlouhodobé perspektivě přispět k zrovnoprávnění Židů.

„Systemální patent vznikl s tou vizí, že rozdíl mezi Židy a křesťany jednou vymizí, ale rozhodně to nebylo zatím na pořadu dne, Židé nebyli bráni jako rovnoprávní a bylo to podáno tak, že oni ještě nejsou hodni svobod a musí se přičinit, aby hodni byli. Jediné, v čem byli plně rovnoprávní, a to se také řeší v Systemálním patentu, byly povinnosti vůči státu. V tom dosáhli rovnoprávnosti i proti své vůli, protože bylo potvrzeno josefinské nařízení o vojenské povinnosti Židů, takže se jich týkalo rekrutování. V tom tedy rovnoprávní byli, ale v zásadních věcech, jako byla třeba svoboda pohybu, uzavírání sňatků nebo způsoby obživy, tak v tom rovnoprávní nebyli.

Židy velice pálil například oddíl nazvaný Stav populace, který nadále omezoval jejich počet.

„Patent potvrzoval platnost familiantského zákona a stanovoval nejvyšší počet židovských rodin v Čechách na 8600, to bylo stanoveno roku 1786. A zároveň sankcionoval, že Židé nemají svobodu pohybu, protože mohou být pouze tam, kde byli trpěni roku 1725. Takže stále platí, že ženit se může pouze prvorozený syn z rodiny, která má familiantské místo. Co se týče nadpočetných rodin, které zde existovaly a neměly familiantské místo a měly děti, tak tam byl zákaz, aby se ženily. Mohly zůstat na svém místě, ale zájmem státu bylo, aby tyto rodiny vymřely, když se to takhle ošklivě řekne.“

Systemální patent upravoval i způsob obživy Židů.

„V prvé řadě stanovuje, co je Židům zakázáno. Měli zakázáno mít v pronájmu desátky, šenky a mlýny, ale povoluje se jim obdělávat zemědělskou půdu, což už povolil Josef II. Tu ale nesměli vlastnit, mohli ji mít v pronájmu na 20 a více let a museli ji obdělávat vlastními silami, museli na ní pracovat buď oni, nebo jiní Židé. Jinak byly i nadále Židům povoleny tradiční způsoby obživy, jako obchod, velkoobchod, mohli provozovat směnárny, mohli provozovat řemesla, což byla také novinka.“

V patentu byl Židům garantován rovný přístup ke vzdělání.

„Znovu je potvrzená povinnost školní docházky zavedená už za Josefa II. Židé mají buď navštěvovat židovské normální školy, pokud jsou, a pokud ne, tak od určitého věku museli nastoupit do příslušné blízké křesťanské školy s tím, že bylo jasně stanoveno, jak se k nim mají učitelé na křesťanské škole chovat.

Josefinské reformy i Systemální patent usilovaly o celkové kulturní přiblížení Židů většinové společnosti a jejich větší vtažení pod kontrolu státu. To se dotklo i požadavků na vzdělání rabínů.

„Podle Systemálního patentu, a z toho byli velmi zděšeni, do tří let měli být židovští rabíni schopní prokázat univerzitní vzdělání. Měli také prokázat schopnost německy komunikovat. A jak potom ukazovala praxe, když úřady šetřily, jaký je stav rabínů ve 20. letech 19. století, pouze naprostá menšina rabínů v Čechách byla schopna univerzitní vzdělání mít, protože stále dosluhovali starší rabíni. Stejně tak přísné požadavky byly na další služebníky v synagoze – na kantory, šámese – všichni měli prokazovat znalost němčiny, měli mít osvědčení o mravnosti od křesťanských úřadů.“

Říká Iveta Cermanová z Židovského muzea v Praze.