Za koledičku dejte grešličku

Svátky na počátku jara jsou mnohem starší než toto náboženství. Křesťané oslavují smrt a vzkříšení Ježíše Krista, málo kdo však ale ví, že v tomto období slavil i sám Ježíš. Křesťanské Velikonoce se totiž časově více méně překrývají s židovským svátkem Pesach, který je připomínkou vyjití Izraelitů z Egypta. A tak řada pohanských kmenů z různých oblastí světa oslavovala v tomto období příchod jara. A naše slovanské předky nevyjímaje.

Křesťanské svátky nevznikly jen tak. Církev je naplánovala na období, kdy už lidé něco slavili a postupně se tyto pohanské svátky přeměňovali v křesťanské. A tak řada velikonočních tradic a symbolů pochází právě od starých Slovanů a jejich oslav jarní rovnodennost Zvyk vynášení Morany nebo též Smrtky je poměrně známý a na některých místech se praktikuje dodnes. Dřevěná tyč se obalila slámou, oblékla do ženských šatů a ověsila vyfouknutými vejci a prázdnými šnečími ulitami, které symbolizovaly smrt. Průvod tuto figurínu odnesl daleko od svých obydlí a vhodil do řeky. Dívky si cestou zpátky natrhaly napučené větvičky listnatých stromů, ozdobily je pentlemi a spolu s nimi přinesly do vesnice i jaro

A přemýšleli jste někdy nad tím. Kde se v křesťanských svátcích vzalo šlehání dívek a žen vrbovým proutím? Tento zvyk tu byl daleko dřív než křesťanství. Pro naše pohanské předky byla pomlázka důležitou součástí jarních oslav. Na rozdíl od dneška se ale šlehali všichni: muži i ženy, mladí i staří. Pomlázky byly a dodnes jsou zhotovovány z vrbového proutí, což jen dokazuje význam tohoto stromu pro staré Slovany. Není žádným tajemstvím, že se nad tradicí jarního vyšlehávání, která se drží v zemích obývaných západními Slovany , zbytek světa pozastavuje a nevěřícně kroutí hlavou. Dodnes ale každé malé dítě ví, že žena, kterou nikdo nevyšlehá, brzy uschne. Tak ať se šlehání i celé Velikonoce letos povedou!