V detektivkách Michaely Klevisové tvoří příběh prostředí, charaktery a vztahy, ne mrtvoly
Od malička má ráda detektivky bez krve a masakrů. Řídí se tím i ve vlastních knihách, jejichž příběhy staví na prostředí a vztazích. Pozvání na rozhlasovou Pohovku Jožky Kubáníka přijala Michaela Klevisová, nejúspěšnější autorka detektivek u nás.
Vyrůstala v rodině novinářky a spisovatele, a když se doma řeklo, že se jde pracovat, znamenalo to, že se sedne k psacím strojům a píše se. Sama chtěla studovat psychologii, což nevyšlo. Ale protože geny člověk neobelstí, stala se z ní po rodičích novinářka a spisovatelka, ale nevzdala se ani vysněné psychologie a ve svých knihách se vztahům věnuje a tu a tam nechá také někoho zabít.
Michaela Klevisová je jednou z našich nejprodávanějších autorek nejenom detektivek. V rozhovoru s Jožkou Kubáníkem prozradila, že svůj první román napsala v pěti letech a byl o morčatech. První detektivkou, kterou přibližně v osmi letech četla, byla pak Agatha Christie. Měla a stále má ráda příběhy bez násilí a i své vypravování staví hlavně na prostředí, vztazích a charakterech. „Pro mě to prostředí hraje hodně důležitou roli. I mí čtenáři říkají, že kvůli hezky popsanému prostředí mají moje knížky rádi. Takže já vždycky nejdřív rozhodnu, odkud ten příběh bude, a teprve pak začnu přemýšlet, co by si tam tak mohlo stát,“ říká Michaela Klevisová.
Při psaní ji baví tvořit spíše pasáže o psychologii postav a jejich vztazích a sama přiznává, že samotné kriminální linie ji příliš nebaví. Musí ale ve svých příbězích dodržovat logičnost a fakta, takže studuje policejní skripta a třeba i diplomové práce z oboru kriminalistiky.
V rozhovoru Michaela prozrazuje, že do svých starších knížek už nenahlíží: „Nečtu to po sobě. A vlastně často už ani nevím, o čem to bylo. Nicméně tu a tam mě spíš u těch novějších napadne, co by se ještě dalo dotvořit. Je to většinou na základě toho, co říkají lidi na besedách,“ dodává s úsměvem.
Jak dlouhý je čas od nápadu po dokončenou knihu? Konzultuje něco i se skutečnými vyšetřovateli? Je těžké vyskočit ze škatulky autorky detektivních příběhů? Co Michaela Klevisová prozradila o nové detektivce, kterou by měla dokončit už v květnu? Poslechněte si v rozhovoru Na pohovce Jožky Kubáníka.
Všechny hosty a rozhovory z pořadu Na pohovce Jožky Kubáníka najdete i na webu rozhl.as/Kubanik nebo v podcastových aplikacích Můj Rozhlas, Spotify, Google Podcast nebo Apple iTunes.
Související
-
Kateřině Tučkové jsme přičarovaly ženicha, říká rodačka z Kopanic Eliška Křižková
Hostem na rozhlasové Pohovce Jožky Kubáníka byla folkloristka, hrdá propagátorka krás Kopanic a spoluautorka několika knih o tomto kraji Eliška Křižková.
-
Divím se, když mi lidé píší, že z mých knih nemohli spát, říká spisovatelka Alena Mornštajnová
Alena Mornštajnová je jednou z našich nejúspěšnějších spisovatelek. Její knihy Slepá mapa, Hana, Tiché roky, či Listopád znají statisíce čtenářů nejenom u nás.
-
Marie Formáčková se stala spisovatelkou díky Heleně Růžičkové. Dnes má na kontě přes dvě stě knih
Mnohaleté přátelství slavné herečky Heleny Růžičkové a novinářky a spisovatelky Marie Formáčkové, to je jedno z hlavních témat rozmluvy Jožky Kubáníka s druhou jmenovanou.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
