U Černé v Pošumaví obnovili štolu, kde mají prapůvod proslulé tužky z jihu Čech

Grafit se v okolí Černé těžil s přestávkami od konce 18. století do roku 1988. Zpočátku o minerál nebyl velký zájem. Až sedláci z Hůrky u Černé ho začali používat jako leštidlo nebo k mazání kol, a tak vznikly první grafitové doly na Šumavě.

Netrvalo dlouho a do těžby se vložili pražští podnikatelé a posléze i stát. To vedlo nakonec k tomu, že v roce 1811 byla tuha vyhlášena za vyhrazenou nerostnou surovinu, jejíž dobývání muselo podléhat báňským zákonům a předpisům. Na svatého Václava otevřel v roce 1812 kníže Josef Schwarzenberg v Pošumaví velkokapacitní doly, čímž na celá desetiletí ovládl hornictví v okolí Černé.

Grafit ze Šumavy byl velmi kvalitní, obsah uhlíku se pohyboval kolem 65 až 85 procent, a tak po něm postupně rostla poptávka. Hlavně kvůli výrobě tužek či ohnivzdorných slévárenských forem. Postupný rozkvět těžby dokumentují čísla odbytu. Zpočátku, v letech 1812 až 1822, to bylo 221 vagonů, v polovině století v letech 1853 až 1862 se udalo 1 421 vagonů tuhy. V době největšího rozmachu těžby, v letech 1903 až 1912, představoval odbyt 7 889 vagonů.

Ke štole vede z Černé značená stezka|foto: Filip Černý

Samotná Josefova štola, nedaleko Mokré, měla sloužit jako odvodňovací kanál ražený směrem k šachtám v blízkém okolí. Práce započaly roku 1897 a až v roce 1911 narazili kopáči na Ferdinandovu šachtu. Odfárali přitom nesčetné množství materiálu až k délce chodby 1 280 metrů. Další postup připojil šachty Anežka a Anna. Celková délka Josefovy štoly činí úctyhodných 2 240 metrů.

Nejzajímavější památkou je vstupní portál štoly. Na jeho vrcholu ční knížecí koruna, symbolizující spojení s rodem Schwarzenbergů. Vnitřek štoly je nepřístupný, je možné pouze nahlédnout do jejího ústí. Od roku 2015 je okolí štoly upraveno a z Černé v Pošumaví kolem ní vede naučná stezka.