Středeční Noční linka: Umíte jezdit na motorce?

23. říjen 2019

V kolika letech jste poprvé sedli za řídítka motocyklu a zkoušeli, zda zvládnete jízdu na dvou kolech?

Kdo měl ve vaší rodině první motocykl a kdo vás učil? Jsou milovníky motorek jen muži nebo jsou mezi vámi i ženy? Kam jste s motocyklem dojeli nejdál a na co z těch cest vzpomínáte?

Právě dnes 23. října si milovníci motocyklů připomínají vznik první motorky Jawa. Továrník František Janeček nejdřív ve své fabrice vyráběl kulomety, ale pak přešel na podstatně užitečnější sortiment. V roce 1929 představil svůj nový motocykl JAWA 500. Už tenkrát měla červenou barvu se žlutými pruhy. Přezdívalo se jí „rumpál“, byla těžká a drahá. Úspěšnější byla její sestra Jawa 175, která téměř vytlačila ze silnic svoje zahraniční kolegyně.

O cestách a lásce ke dvěma kolům bude řeč v Noční lince s Marcelou Vandrovou.

Marta|Kamarád si koupil motorku a jeli ji projet na letiště, nastartoval a motorka vyrazila tak rychle, že pod ním projela a on spadl a zlomil si obě ruce. Měsíc byl v sádře, nemohl se sám najíst a hlavně jít na WC a to ho tak vyléčilo, že motorka šla okamžitě z domu.
Alena|Dobrý večer všem v Noční lince, já měla řidičák na pionýra, který jsme měli doma a tak jsem na něm jezdila do práce, měla jsem to tak dvanáct kilometrů, takže to byl celkem zážitek, ale je to už tak čtyřicet let a tehdy nebyl ani takový provoz, dnes bych to teda nedala. No a jednou jsem dojela před dům, chtěla jsem zastavit a spletla jsem si brzdu s rychlostí a proletěla jsem vratama s takovou rychlostí, že jsem krásné nové vrata úplně prorazila, nic se mi nestalo, ale vrata jsme museli nechat kompletně opravit. Ale musím říct, že mne to docela vyléčilo, už jsme se pak bála, tak jsem jezdila do práce autobusem.
Marie|Přeji hezký večer. Když se u nás doma řekne motorka, hned všichni vzpomínají na bratra mé babičky, automechanika. Po vyučení si koupil vrak motorky, dal ho dohromady a přijel se o posvícení pochlubit sestře a švagrovi. Aby se předvedl chtěl svést svého švagra. Děda nasedal, strýc to „opral“ a tryskem objel náves. Když se vrátil, uviděl svého švagra, jak sedí ve vratech na zemi a ostatní hosté se smíchem prohýbali. Tak to byla jediná motorka v naší rodině. Dobrou noc.
739xxx331|v roce1962 si rodice nasetrili a koupili novou,krasnou,cervenouJawu175.byla to krasavice.kazdou nedeli jsme ji lestili.marcelko,zdravi bozenka od policky.
EVA Z LITVÍNOVA|TAK JSME SE KONEČNĚ DOČKALI.MOC ZDRAVÍM MARCELKU A PŘEJI MOC ZDRAVÍČKA.DOBROU NOC PŘEJI VŠEM.NA "NA FICHTLU" JSEM UMĚLA JEZDIT UŽ TAK V 8-9 LETECH.STARŠÍ BRÁCHA MĚ UKAZOVAL KAMARÁDŮM JAK OPIČKU :D TEHDY TO ŠLO.BYDLELI JSME V MALÉ VESNIČCE A JEZDILO SE PO POLNÍCH CESTÁCH.PRŮŠVIH BYL,KDYŽ MĚ VIDĚL OTEC.ALE DNES VÍM,ŽE TO STEJNĚ VĚDĚL.ZDRAVÍM VŠECHNY MOTORKÁŘE :)
Dana z Moravy|Dobrý večer, paní Marcelko, moji rodiče před 67 lety jeli na svatební cestu na Jawě 175 z Hodonína do Vysokých Tater, což v té době byl velký úspěch. Motorku jsme léta měli doma, až tak před dvaceti lety jsme ji prodali nějakému sběrateli, tatínek se jí z nostalgie nějak nebyl ochoten vzdát, i když pak už se na ní moc nejezdilo a tak se pořád doma oprašovala. Stejně se tomu divím, rodiče nebyli nějací sportovci, že se vůbec na takovou dálku vypravili. Hezký večer všem.
Dana|Krásný večer Vám, paní Marcelko a taky všem posluchačům Noční linky. Já jsem chodila už řed mnoha lety na zemědělskou školu a tam byla jako součást výuky autoškola na motorku a traktor. Jedna z děvčat dělala jízdy na motorce, nastartovala a rozjela se a bác, proletěla živým plotem a spadla na zem a když jsme se tam všichni rozběhli, zda se jí nic nestalo, zjistilo se, že ona neumí držet rovnováhu, protože neumí jezdit ani na kole. Náš profesor se chytal za hlavu, protože mu to ani nenapadlo, že to někdo neumí a ona se jen divila, myslela si, že to nevadí, že motorka jezdí sama, že je to jak v autě! No, já sama motorku nemám, ani jsem to od té doby nezkoušela, jezdila jsem kdysi jen na pionýrovi, to umím. Ale nabourala jsem si jednou koleno a to mi nějak vzalo odvahu k hazardní jízdě, radši sedím v autíčku, kde se cítím bezpečně. Přeju všem hezký večer se zajímavými příběhy posluchačů, Dana
yveta|Zdravím všechny Nespavce a moc mne těší, že Vás, paní Marcelko, zase po dlouhé době slyším. Jako mladá holka jsem moc toužila po řidičáku na PAŘEZ. Tak se totiž v té době říkalo jednosedadlovému pionýru, na kterém se od 15ti smělo jezdit. Maminka ho měla místo kola na cesty do práce a mně na něm dovolili jezdit u nás po polňačkách, jen papíry mi nechtěli rodiče povolit. Zřejmě se báli, abych nejezdila na silnici. Zajímavé bylo, že ten Pincek, jak mu mamka říkala, poslouchal jen jí. Máma přišla, nacupovala, šlápla , on naskočil a máma spokojeně odjela. Jakmile ale chtěl na něm jet táta, brácha, nebo já, Pincek si postavil hlavu a nenaskočil. My ho nastartovali jedině tak, že jsme ho roztlačili. Prostě – rozeběhnout, naskočit, a pak jel. Byl to prostě mámin mazánek. „Papíry“ jsem si udělala až když už jsem byla vdaná, ale to už jsem jezdila s autem a na motorku, ani malou, jsem už nikdy nesedla. Přeji všem hezkou dobrou noc.
autor: Marcela Vandrová

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.