Marie|Na své 30. narozeniny jsem dostala knihu - Žena po čtyřicítce - od švagrové
Helča z Bohumína|Zdravím noční linku!!!! Mluvil jste o měkkých dárcích, taky jsem vždycky v dětství říkávala, nebýt svátků, narozenin a Vánoc, tak chodíme nazí :-) Ale, nejvíc jsem litovala kamarádku, ta od dvanácti let dostávala ke každé příležitosti věci do "výbavy", takže ručníky, utěrky, povlečení, ubrusy... Dobrou noc a krásné sny o krásných dárcích, které nezarmoutí!!!
Soňa|Mě jednou mi daqla tcgýně porcelánové hrnečky s podšálky a řekla stály 150 korun, tak mi padwsát vrátíš. Eáel jsem dostrávala každý rok důchodcovské papuče a to jsem tehdy byla mladá. Ještě teď jich mám půl skříně a jsem na vozíku bez noh. Nemáte někdo zájem? Přeji vám krásnou noc a noční linku a omlouvám se za chyby špatně vidím. A vás Honzíku strašně ráeda POSLOUCHÁM.
Inka|Dobrý večer,pane Honzo,
o mrtvých se má mluvit jen dobře. Ale já jsem od svého bývalého manžela, když jsme spolu chodili a on jel do Maďarska na dovolenou a já v tu dobu měla svátek a narozeniny , tak přivezl dva svetry Ferrari, které tenkrát byly v módě. Jeden větší,ten dal jeho bratrovi a druhý si nechal, protože by mi nebyl. Když už jsme byli manželé,dal mi jako dárek litr Rumu, který nakonec sám vypil. Přeji hezký večer. Inka z Hradce Králové
Bedřich|Dobrý večer nejhorší dárek je když přijdete na návštěvu
A vidíte tam sadů hrnku a potom vám to dávají to je nejhorší dárek dobrou noc
Martina|Dobrý večer, povím Vám příběh mé kamarádky. Měla kulaté narozeniny a očekávala od svého chotě krásný dárek. Její muž v den narozenin šeptal jejich dceři do ouška tajemství a oba spiklenecky i s paňmámou vyrazili do města na nákup. Vrátili se všichni tři náramně spokojeně a s nadšeným úsměvem se pustili do gratulace a vytáhli skládací sušák na prádlo. Kamarádka zesinala a vzteky se vrhla na sušák a celý ho rozšlapala. Obdivovala jsem ji za to, neboť já pravidelně od tchýně dostávala bonbonieru. Sladké jsem nikdy nejedla a paňmáma to moc dobre věděla. Tou bonbonierou vždycky udelala radost mému muži, který na sladký vždy byl. Po události se sušákem jsem našla odvahu a když jsem znovu dostala bonbonieru, demonstrativně jsem ji podala manželovi, že dostal od své maminky dárek. Od té doby uz jsem bonbonieru nedostala. Mějte prima večer.
Jana |Moje kamarádka vždycky na otázku, co mi koupit, tak říkala ji je to jedno, ona sbírá všechno. Tak mi vlastně kupovali pořád samé blbosti, protože si mysleli, že snesu všechno. Tak jsem to vyhodila bez mrknutí oka a hotovo. Myslím, že v rodině jsme si nikdy nevhodný dárek fakt nekoupili. Když jsme nevěděli tak jsme se dotyčného radši zeptali.
Daniela z Prahy |Krásný letní večer všem posluchačům! Dnešní můj příběh patří do kategorie starých pověstí rodinných. Snad i proto, že se odehrával v době, kdy mému synkovi, který už má dnes nárok na seniorskou slevu v MHD, bylo tenkrát asi sedm osm roků.
Štědrý večer byl velkou slavností celé široké rodiny. Bývalo nás dvanáct u stolu a dárky od |Ježíška patřily k zlatým hřebům večera. Po rozdání krásně zabalených krabiček a krabic zůstala za stromečkem vzadu jen jediná zapomenutá věc. Bylo jasné o co se jedná. Ale na dárku byl nápis dědeček. Synkovi zatrnulo a váhal, zda předat adresátovi ve vánočním papíře zabalenou hokejku. Děda okamžitě hru přijal a říká: »Ježíšek je nějaký popleta, já už bruslit nebudu. To mu musím vrátit!« Zoufalý pohled klukovských očí do smrti nezapomenu. »Dědo, nevracej to! Já tu hokejku strašně potřebuju.« Dědeček se moudře zamyslel: »Tak víš co, já ji Ježíškovi nevrátím a dám ji tobě.« Nejstarší muž u stolu podal důležitě ten kus dřeva tomu nejmladšímu. Dítě skákalo a radovalo se, že si hokejku moc, moc přál. Během let bylo pod stromkem mnoho hezkých věcí, ale chyba s dárkem pro dědečka, udělala z okamžiku obdarování moment, na který se vzpomíná. Mám ráda nezapomenutelné dárky. A hokejka mezi ně rozhodně patří. Všem daruji přání klidné noci. Daniela z Prahy
Eva|Krásný večer všem! Pŕed 56 lety jsme slavili své první manželské vánoce. Já pod stromečkem očekávala kožich či alespoň kousek zlata. Ale dostala jsem kuchyňské váhy , prý aby se mi dobře peklo a vařilo. Zamačkla jsem vzteklou slzu, ale zachovala jsem dekorum a nekazila vánoce. Až po svátcích jsem mužovi vysvětlila, že něco do domácnosti opravdu není dárek Barušce pěkné spaní a Macikovi prima vysílání přeje Eva.
Zuzana|Nesnáším jakékoli květinové dary. Myslím, že květiny se dobře vyjímají na pohřbu, ale v běžném životě jsou naprosto zbytečné. Navíc přispívají ke globálnímu oteplování, protože jsou k nám dopravovány letecky. A těch peněz!!! Proč je takovým podivným zvykem obdarovávat se uřezanými = mrtvými květinami? Nebylo by lepší přinést k narozeninám nebo na návštěvu něco zajímavějšího - třeba knížku, CD, DVD, nějakou delikatesu a podobně? Vrcholem bylo, když se mi narodilo dítě a návštěvy nosily květiny. Nebyl by třeba vhodnější malinký dárek pro nemluvně? Pozdravuji všechny a speciálně paní Yvettu Simonovou, která odmítla od Českého rozhlasu květiny k 95. narozeninám.
frantisek svaricek|DOBRY VEČÉR P.MACOUN A POSL.N.L. JEDEN Z NEVHODNÝCH DÁRKŮ K MOJIM 8o LETÝM NAROZENINÁM BYL BALÍČEK PREZERVATIVŮ ,TENTO DÁREK JSEM MĚL DOSTAT TAK O PADESÁT ROKŮ DŘIVE A MOHL JSEM BYT UŠETŘENÝ STAROSTI. JINAK SE TĚŠIM Z KAŽDÉHO DÁRKU,JSOU TO HLAVNĚ VĚCI NA A PO HOLENI, HYGIENICKÉ POTŘEBY,PONOŽKY,PRÁDLO,MÁM TOHO PLNÉ SKŘÍNKY,DOUFÁM ŽE SI TOHO JEŠTĚ UŽIJU. ZDRAVI FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Michal Sedlák z Myšlína|Jsem dobrý kamarád, dostanu hrníček. Jsem horší kamarád, dostanu... taky hrníček. Jenže já vůbec nejsem „hrníčkový“ typ. A tak moje hrníčky zdobí nejednu studánku v širém okolí, kolik pocestných se z nich už napilo... Mohlo by se mi snívat o tom, jak kráčím hrníčkovým hájem, kde na větvi každého stromu visí... hrníček. Onehdy jsem spatřil stavení, u něj plaňkový plot zdobený samými hrníčky. Prý je jeden takový zvyk – nevím, co je na tom pravdy –, to si má náhodný kolemjdoucí jeden hrníček vzít, pozdravit pana hospodáře a ten mu dá z hrníčku napít. Vídám ale hrníčky i na kovových sloupcích. Jejich účel je ovšem jiný, mají sloupky chránit před rzí. Ach ty hrníčky, kolik ze všech těch, co zdobí ploty, je asi darovaných. Hrníčky jsou prostě fenomén... Měl bych začít – s takovou zvláštní dikcí – pronášet, že hrníčky miluju. V domnění, že okolí pochopí, jak to myslím. Jenže co když mou ironii jednou, v budoucnu, někdo nepochopí a na náhrobní desku mi pod jméno nechá přitesat takovýhle dodatek – milovník hrníčků. (Příspěvek myšlen humorně; každý dárek – i hrníček –, je-li od srdce, mě samozřejmě potěší. Děkuji paní Daně z Blatné za včerejší přání.)
franz|někdy, ještě před rokem 89 jsem byl v zaměstnání tázán, jaký-že-to dárek jsem měl pod vánočním stromečkem, s radostí a očima plná záře sobě vlastní jsem sdělil, že dárek je společný, tzn, že i pro moji pani, a zvědavost byla stále větší, holt to neuhádnete , byla to fůra hnoje, z chaloupky pod lesem v bílých karpatech zdraví noční linku pan franz, nezáleží přece na tom, zda dárek je takový, či makový, to haupt je, že jste byli obdarováni, že si na vás někdo vzpomněl .........ale ta fůra, to byl zlatý poklad, kdo nechápe, tak o životě neví zhola nic a je mi jeho líto, závěrem říkám, i když šrajtofla je prázdná, tak můžeme obdarovávat immer wäre, vlídným slovem s úsměvem na rtech........rozumného člověka potěší a toho méně chytrého.........
