Šlechtický rod Podstatských-Lichtensteinů si pro poslední odpočinek vybral kostel ve Velkém Újezdě
Podstatští z Prusinovic patří mezi staré moravské šlechtické rody, připomínané už od 13. století. Vlastnili řadu statků na Přerovsku a Zlínsku a zastávali zemské úřady na Moravě. Přestože jim patřily zámky v Telči a Velkém Meziříčí, ke svému odpočinku si zvolili mnohem skromnější místo. Vesnici na hranici Hané a Oderských vrchů - Velký Újezd na Olomoucku.
Moravský hraběcí rod Podstatzkých, svobodných pánů z Prussinowitz, hrabat z Lichtensteinu a Kastelkornu a baronů z Thorsernu. Mnoho jmen a přitom jedna velká rodina. Prapředkem byl pravděpodobně Sezema z Prusinovic, který žil v polovině 14. století. Když rod získal panství Potštát na Přerovsku, přibylo jméno Podstatští. V 16. století přestavěli tvrz v centru Potštátu na renesanční zámek, o století později byli povýšeni do stavu panského, čili baronského, později jedna větev získala titul hraběcí.
Městys Velký Újezd byl původně trhová osada založená ve 12. století a už v nejstarších dobách tam stávala fara a kostel. Až v důsledku třicetileté války farnost zanikla a duchovní správa přešla pod nedaleký Osek nad Bečvou. Obnovili ji až na počátku 18. století majitelé panství Karel Maxmilián a František Valerián Podstatští.
Jejich potomci pak ve vsi v letech 1749 až 1751 postavili nový farní kostel, který vysvětil další významný příslušník rodu, olomoucký biskup Leopold Antonín z Prusinovic. Muž, který měl velkou zásluhu na záchraně jedenáctiletého Mozarta při jeho návštěvě Olomouce. Mladý skladatel tehdy onemocněl neštovicemi a bez následků se uzdravil právě díky biskupovi a jeho péči.
Původně stála hrobka nově jmenovaného rodu Podstatských-Lichtensteinů na hřbitově. Roku 1833 byla pod hlavním oltářem kostela sv. Jakuba Většího vybudována hrobka nová, do které se vcházelo z kostela, později novým vchodem ze zadní strany presbytáře. Konečné podoby se krypta dočkala přesně za 130 let od vysvěcení opraveného kostela.
Dnes v ní najdeme rakve s ostatky dvaadvaceti příslušníků rodu. Po roce 1989 byla krypta opravena a farnost, za přispění příslušníků rodiny, se ji snaží udržet v dobrém stavu. Hrobka se po letech dočkala i obnovení statutu pohřebiště, který znovu umožnil ukládání těl zemřelých. Poslední pohřeb městys pamatuje v roce 2008, kdy byly do hrobky uloženy ostatky hraběnky Leopoldiny, která tam odpočívá po boku svého manžela Aloise a jedné z dcer.
Kromě rakví s ostatky v kryptě objevíte také tak zvané alianční erby, které bývaly při pohřbech zavěšeny mezi věnci na pohřebních vozech. Rodinná hrobka bývá přístupná jen při mimořádných příležitostech a těší se velkému zájmu mezi místními i přespolními. Dovnitř se ale zájemci mohou podívat i po předchozí telefonické domluvě na farním úřadě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
