Ručně a poctivě. Modrotiskovou dílnu v Olešnici vede stejná rodina už 11 generací

„U nás v rodině se toto řemeslo dědí dlouho. Pokud to vezmeme jen podle jména Danzinger, můj syn je už pátým nositelem jména. Započítáme-li i ženskou linii naší barvířské rodiny, je těch generací už jedenáct,“ vypočítává Jiří Danzinger starší.

Samotný barvící proces je poměrně náročný a dlouhý. Na látku se nejdříve starodávnými formami natiskne neviditelný vzoreček z takzvané tiskařské rezervy. Pak se látka opakovaně barví indigem v dřevěné kádi, kde se ale modře obarví jen nepotištěné části. „Je to vlastně nejstarší a nejjednodušší negativní tisk,“ vysvětluje průvodce.

Úterý a čtvrtek jsou dny, kdy se dílna pokaždé otevře veřejnosti a změní se na živé muzeum. „Po předchozí domluvě ale provedeme turisty rádi i v jiné dny. Jezdí sem také celé školní výpravy anebo zájezdové autobusy. I ze zahraničí,“ dodává Danzinger.

Samotná technologie barvení se prakticky nemění už od poloviny 19. století. V Olešnici a okolí byl tento způsob barvení látek v minulosti hodně rozšířený, v regionu se totiž hojně pěstoval a následně zpracovával len. Dnes je funkční modrotisková dílna raritou, o to více je vyhledávanou turistickou atrakcí.