Rakovinou prsu život nekončí

Jeho členky, ženy s rakovinou prsu, si navzájem pomáhají v boji, který ani po úspěšné léčbě vlastně nikdy nekončí. "Slovní podpora a povzbuzení jsou moc důležité," říká paní Zdeňka, která onemocněla rakovinou prsu před čtyřmi lety. "Člověku moc pomůže, když vidí, že existuje někdo, kdo už to má za sebou a zvládl to. Tady v Dianě jsem přitom potakala i ženy o třicet let starší než já, které se dokázaly s nemocí poprat a navíc mají neuvěřitelně elánu."

Předsedkyní Klubu Diana je Eva Najvarová, která se musela s rakovinou prsu poprat už ve svých sedmatřiceti letech. Říká ale, že vlastně není moc rozdíl v tom, v jakém věku tato choroba ženu zasáhne: "Každý z nás je jiná. A třeba i ztrátu prsu nesou některé starší ženy hůř než ty mladší. Moc důležité také je, v jak kvalitním partnerském vztahu žijeme. Ne každý muž tuto situaci zvládá a někteří dokonce kvůli tomu od žen odcházejí."

Klub Diana ale není jen příležitostí, jak se mohou ženy s rakovinou prsu navzájem podělit o své starosti a zkušenosti. Spolek také organizuje rehabilitační cvičení, plavání, rekondiční pobyty či společné výlety. V neposlední řadě se také členky klubu snaží šířit osvětu o rakovině, pořádají například přednášky pro studenty anebo pomáhají při organizaci sbírky Ligy proti rakovině.

"Diana byla bohyně lovu, která si sama nechala uřezat ňadro, aby mohla lépe mířit lukem. Přesto neztratila svou ženskost. Její odhodlání dnes dodává sílu a naději členkám stejnojmenného klubu," vysvětluje Eva Najvarová, odkud vzalo sdružení své jméno.