Pověst z vinařské Mekky

Naším cílem je dnes obec Velké Bílovice. A pokud byste náhodou nevěděli, kde se vlastně vinná réva vzala, mají pro to Velkobílovští vysvětlení.Na kopci Hradištěk kdysi stával hrad, ve kterém žil lupič Chotěš. Co ten připravil lidí o život. Ale i na něj došlo. V kraji mu vyrostl ještě drsnější konkurent, který Chotěšův hrad vypálil a Chotěše samotného nechal napospas osudu přivázaného u sloupu. Jen jednu ruku mu nechal volnou, aby mohl odhánět dravé ptáky, kdyby mu chtěli oči vyklovat. Tak tam trpěl léta, nakonec na Hradišťku zůstal stát zkamenělý sloup a z něho se vztahovala kamenná ruka s otevřenou dlaní. A snad by to tak zůstalo navěky, nebýt toho, že šel jednou kolem jistý šohaj - sirotek, který se vydal hledat do světa štěstí.Nad smutnou prosící rukou se ustrnul a vložil do otevřené dlaně zlatý penízek, svůj jediný. „Až půjdu zpátky, vrátíš mi ho," řekl polohlasně dobrosrdečný mladík. Uběhla čtyři léta a chlapec se opravdu vracel ze světa zpátky. Zdaleka uviděl kamenný sloup na Hradišťku a vztaženou ruku. Ale co ta ruka drží?Z dlaně vyrůstal keř se širokými listy a pod listy celé hrozny zlatých penízků. Když se podíval zblízka, poznal, že to nejsou penízky, ale zlaté kuličky. Utrhl jednu, pak celý hrozen a nemohl se nasytit té lahody, sladkosti a vůně. Šel do dědiny, přivedl lidi a to bylo divení, chvály a nadšení. „Ze zlata vyrostlo zlato," volali. Když vytlačili a vykvasili šťávu zlatých hroznů, poznali, že kdo se jí napil, napil se radosti. Pili všichni a byli šťastní po celém kraji. A jsou dodnes.