Pověst o rohateckém hastrmanovi

Tento rohatecký hastrman patřil k těm zlobivým. S velkou chutí kazil práci v místním vodním mlýně. Klidně zastavil kolo, když měl mlynář nejvíc práce. Za vyučenou dal vodníkovi až jeden nový mlynářský pomocník. Večer si přinesl k mlýnskému náhonu housle a začal na ně krásně hrát. Hastrman vylezl ven z vody a nadšeně poslouchal. Když chasník dohrál, zelený mužík mu zatleskal a přidal i prosbu, zda by se také on mohl naučit na housle. Chasník na to, že by to určitě šlo, jen budou trochu problém hastrmanovy křivé prsty. Stačí je ale prý srovnat, což se nejlépe dělá mezi dveřmi.

Vodník chasníkovu léčku neprohlédl a ochotně svoje zelené prsty strčil na zárubeň. Chasník nečekal, dveřmi třískl a ještě je zamkl. Snad prý přidal ještě pár ran na hastrmanova záda. Zlobivý vodník v každém případě slíbil, že se z místa okamžitě odstěhuje a dá tak navždycky pokoj. Slib také dodržel a říká se, po řece Moravě pelášil až do Dunaje.