Poslední pivo a káva u Tatyany. Pak Ukrajinci míří autobusem do války

Restaurace Tatyana na brněnském autobusovém nádraží Zvonařka je pro mnohé Ukrajince poslední zastávkou před odjezdem do rodné země. Do války odtamtud zamířil také Valerij. Spolu se svými kamarády chce bojovat za svou vlast i rodinu, kterou má v Chustu v Zakarpatské oblasti.

Občerstvení u Tatyany na ÚAN Zvonařka v Brně

„Máme doma válku a nemůžeme je v tom nechat. Čekáme teď na autobus…”

Ukrajinskou hymnu spolu s Valerijem a jeho kamarády zpívala s rukou na srdci i paní Tetyana Daniljuk, které podnik patří. Mokrým hadrem otírá kožené sedačky, do kterých v posledních dnech častěji usedají také Češi. Solidaritu podle Tetayny vyjadřují například tak, že ukrajinské muže vozí na hranice jejich rodné země, ale i tím, že se u ní jen najedí a napijí. „Teď došli, říkali, že si dají aspoň pivo.

„Chceme vám poděkovat, že jsme nás podpořili a pomohli nám,“ skáče paní Tetyaně do řeči s úsměvem Sofia, která děkuje za to, že jí Češi pomohli do Brna o víkendu přivést dceru a vnučku.

U vyprávění chystá bagety se šunkou a ledovým salátem, které dostal i Valerij a jeho přátelé: „Kluci potřebují něco na cestu, aby měli co pojíst. Uděláme jim párky, bagety a polévku.“

Když se v nenápadné nádražní restauraci loučím s paní Tetyanou, přijde za mnou Valerij. Pevně mi stiskne ruku a poplácá po zádech. Říká, že jsme bratři – Češi i Ukrajinci.

autor: Petr Tichý
Spustit audio

Související