Zdeněk ... Žamberk|Dobrý večer. Zaujalo mě dnešní téma a proto bych rád zareagoval. Jak tady zaznělo dříve se prostě pohřbívalo do země. V šedesátých letech se začal praktikovat žeh .... dneska se mluví stále častěji o rozptylu. Dříve byly honosné pohřby, kde sešlo mnoho příbuzných, kteří se v tom uspěchaném čase sešli. Dnes se tu hovoří, že už bude pohřeb s minimem lidí a ideálně rozptýlit a hotovo .... Když to celé shrnu, tak si to lidé stále více zjednodušují. Tak trochu to souvisí se ztrátou hodnot v současné společnosti. Nevážíme si věcí, nevážíme si vztahů a to se promítá i do tohoto tématu. Tak jako zahodíme běžné věci, než bychom je opravili snažíme se rychle zbavit člověka, který nás provázel celý život. Je mi z toho smutno, jak se ten přístup zjednodušuje.
"Zaostalé" kultury věnují rozloučení se svými blízkými mnoho pozornosti a energie. Neměli bychom se vrátit trochu zpátky?
Přeji krásný večer.
Zdeněk
Mirek z Rašov, nyní ze Semtěše|Zdravím. Asi je normální, že člověk přemýšlí o svém konci. O tom, jak by chtěl odejít z tohoto světa. Chtěl bych to jako děda v roce 1965. Ze dvora, z domu smutku. Nejsem si jist, aby tam někdo z evang.farářů mluvil, spíš pár kamarádů aby zahrálo Kdo mi zatlačí oči či Vandráka. Vyprovodit 500 metrů na hřbitov a zakopat do země. Oheň pálí, hlína a hnůj je mi bližší. Jedna věc je přání, podstatná bude skutečnost.Jsem sám, našetříno nemám. Mám sice 2 sourozence s rodinami, ale stýkáme se sporadicky už teď., takže bude záležet na jejich blahovůli. Možná mě přišoupnou k někomu jinému a spálí na obecní útraty. Nebude to sice podle mého přání, ale mě už z toho hlava bolet nebude...
Inka|Dobrý večer , pane Honzo ,
mě před 12 lety zaskočila smrt mého jediného syna . Zemřel náhle v nedožitých 35 letech a já vůbec netušila , co mám dělat . Jen díky jeho skvělým kamarádům jsem nakonec splnila jehopřání o kterém se kluci bavili při svých vandrech a nebáli se mi říct , co si přál . Takže jsem splnila jeho přání a rozsypala ho na místě , kde si to přál . Já bohužel takové štěstí mít nebudu , protože mi z rodiny zbyla jen sestra s rodinou a když jsem jí řekla , že chci spálit a rozsypat tam a tam , rezolutně mi řekla , že to nepřichází v úvahu , že mě nikdo nebude nikde rozsypávat . Je mi 68 let a naštěstí nevím , kdy odejdu z tohoto světa . Ale vím , že pokud bude mít na starost můj pohřeb sestra , která je o rok a půl starší , mému přání nevyhoví . Takže přání mohu mít , ale je to zbytečné . Přeji všem hezký zbytek noci a aby okolo sebe měli tolerantní lidi , kteří vyhoví tomu , co si přejí . Srdečně zdravím všechny . Inka z Hradce Králové
Dana z Blatné|Dobry večer a díky za téma ktere je součastí každého žití. Přeji si rozloučeni důstojne a mam připraveny scénář mého rozloučení. Hudbu 3 milovaně pisně, foto a povzbudivý verš na oznamení. Muj otec Jan zemřel nečekaně 64 let a byl zpopelněn a taktéž maminka a misto kde odpočivaji jejich ostatky nás spojují s krásnym mistem na hřbitově. Krematorim mame zde ve městě a Onřaf si přeji v kostele kam chodim od mládi zpivat. Hlavně moje dcera a synové znají moje poslední přání a scénář pohřbu
Přeji Zdraví živým a Pokoj všem Duším
Mirka z Vancouveru|Pane Honzo, velmi dobry napad toto zaradit do nocni linky.
Ano, ma se o tom mluvit a ano je to osobni a proto by si kazdy mel uvedomit se podle toho zaridit a vyridit si svou posledni cestu. Jakoukoliv, co komu vyhovuje a hezky to dat "na papir".
Vim o cem mluvim , manzel o tom mluvit nechtel, zemrel velmi mlady.
Za tuto nocni linku by vetsina ponocnicku vam mela podekovat.
Jana|Zdravím všechny linkaře a chci jim říci - nebuďte z tohoto tématu zaražení, on pan redaktor ví, jak probíhá život. A vás, pane Honzo zdravím a přiznám se, chvíli po 23. hodině jsem přišla a ... také mě to zarazilo. Ale děkuji vám za téma, které by asi jiný redaktor nedal. Tímto si vás vážíme. Je doba, kdy nemít rozloučení začíná být normální, tedy v našem regionu, řekla bych rozšířené, jak to tak sleduji, lidé ani moc na pohřby chodit nechtějí. Mému partnerovi před dvěma lety zemřel bratr a byla jen zádušní mše, jeli jsme přes 400 km, zařídili mu pak vitrínu v kolumbáriu na vesnickém hřbitůvku, novém, pěkném a on byl srdcem Šumavák, tak jsme se rozhodli, že ho tam necháme, tedy jeho urnu a zaplatili jsme to na 30 let. Respektujeme přání. My s partnerem budeme asi každý zvlášť. Ovšem za sebe řeknu, že můj táta mi zemřel doma v mém náručí a to bylo asi to nejvíc, co jsem mu mohla poskytnout. Maminka byla v nemocnici a tam to nešlo být jinak. Chtěla bez obřadu, splnila jsem to a letos se chystám rodinný hrob nechat předělat na hrob urnový, a po vašem pořadu se mi snad do toho bude chtít víc. Chci to udělat tak, aby to bylo praktické i na údržbu a myslím i na své předky, jak by si to představovali. Zkrátka, být připraven znamená nebýt překvapen, co se dá, tak dopředu zaplatit na více let. Nějak neřeším parte, ani hudbu, ale bez obřadu, u nás se drží to uložení urny do hrobu... kdoví. Díky, p. Honzo, za téma. Každý den se nemusíme chechtat. Jana
Hanka |Dobrý večer všem. Souhlasím, že se má o těchto věcech mluvit když je s kým. Taky si přeji odchod bez obřadu, rodina to ví a ať si mě rozsypou kam budou chtít. Kde se rodině bude líbit. Nelíbí se mi když chodí někteří na pohřeb plakat a když jsem tu, nikdo nepřijde. Hezký zbytek NL.
Iva|D.večer všem,velmi dobré a potřebné téma.Já se smrtí zabývám již několik let-už 5 let mám vypracované body k pohřbu - tj.sepsaný životopis, 4 hudební skladby na flešce,verš a foto na parte, obálky s adresami, barvu a druh květin,oblečení na poslední cestu.Děti o tom vědí, tak snad to všichni v klidu zvládneme. Zdraví Iva
Bedřich |Dobrý večer pane Honzíku to je smutný téma nashledanou
Pepa| Zdravím N.L. ! Mým přáním je odchod bez obřadu. Nepřeji si, abych byl při obřadu chválen (jak to bývá), jakým jsem byl dobrým manželem, tátou, dědou - myslím si, že tolik dobrým jsem nebyl.
Poznámka k včerejší N.L.: Zaslal jsem svůj příspěvek - na stránkách N.L. nebyl uveden. To už se mi stalo podruhé.
Bohumír, stíny smrti.|Nad takovým tématem p. redaktore, se člověk až zatřese, předbíháme tak nějak dobu. Když jsem se stavební firmou, přestavovali sanatorium Paseka, tak jsem v černém dlouhém plášti zahlédl černokněžníka převážejíciho zemřelého. Až ve mě zatrnulo, Brrrr. Zrovna tak reklama, která denně v telce oslovuje lidi aby se připravili na důstojný pohřeb a rozloučení, je pro mne vrcholem neúcty . Já po 78 letech života, děkuji Bohu za ta léta která žiji a prosím ať drží svoji ruku nad mými nejbliššími. Jsme tu jen hosty na této zemi, Loučit se se mnou budou v chrámu božím a to ostatní nechám na nich. Na rozptýlení popela mám místo dané, podél lesní cesty pod duby, kde jsem chodil na konvalinky a sbíral krásné houby. no vidíte jak jednoduché to je.
Jana|Pod hodnocení moderátorů NL v příspěvku od paní Lenky bych se mohla podepsat,
Z příspěvků od posluchačú na dané téma NL mají prvenství psané a nyní
i volané příspěvky od pana Michala Sedláka z Myšlína.
frantisek svaricek|DOBRY VEČÉR P.REDAKTORE A POSL. N.L. PROTOŽE UŽ MÁME S MANŽÉLKOU DOST ROKŮ A JÁ STÁLE FUNGUJU JAKO BY MĚ BYLO PADESÁT ROKŮ,NEVIM ZDA JETO DOBŘE, ALE PROTOŽE JÁ VĚŘIM NA OSUD,TAK TOMU NECHÁVÁM VOLNÝ PRŮCHOD,PROTOŽE S OSUDEM SE NEZAHRÁVÁ A NECHCU SE O TOM ANI MOC BAVIT. FRANTIŠEK Z ŽIDLOCHOVIC.
marta z moravy|Zdravím Vás Honzo a všechny, kdo poslouchají dnešní NL.Dala jsem synovi peníze na rozloučenou, můj milovaný synovec mi zazpívá.
Marta|Dobrý včer pane Macoune a všíchni posluchači. Jsem zastáncem klasického pohřbu, připadá mi to taková tečka za životem. Když mi umřela maminka, bylo jí 88 let, nechtěla jsem na pohřbu nikoho cizího vidět, napsala jsem na parte, že pohřeb bude v kruhu rodinném. Je mi 83 let, manželovi 84 let a jsem spolu 62 roků. Nejraději bych bylo kdybychom odešli naráz spolu. Poslouchala jsem vaše minulé téma o umírání. Bojím se bolessti a je mi líto, že neuvídím, jak si v životě vedou naše vnučky a pravnoučkové. Moji dva synové vědí, že mám připravené CD se smyčcovým orchestrem Annuncia Mantovaniho, přímo skladbu Charmén. Sice bych moc ráda aby mě synové doprovodili na poslední cestě hrou na kytary a nevím jestli by to psychicky zvládli.
Máme se moc rádi.Můj muž má jako koníčka modely parních lokomotiv a chtěl by na pohřbu zahrát Přednosta stanice, no nevím. Menší hrob máme v Praze Liboci s výhledem na Šárku, leží v něm rodiče manžela a já bych chtěla tam s mužem být také. Dokonce bychom si s mužem přáli mít u sebe urničky našich dvou pejsků, Beníčka a Maxíčka, které máme doma. Tak snad to chlapci nějak udělají. Pohřeb rozptylem se mi nelíbí připadá mi to jako vyhození na hnůj-. Můj bratr si přál být po smrti na své milované chalupě ve Vrátně u Mšena. Tak ho tam má s pomníčkem švagrová na zahradě. Pane Macoune, moc ráda vás posloucháme, máte skvěla, zajímavá témata a doplňujete to příhodnou hudbou. Nevím jak to děláte, protože ostatní redaktoři říkají, že mají daný play list. Mám vás moc ráda a přeji vám pevné zdraví a ať se vám daří. Marta Praha 6.
