Písně z táborů smrti

Ctibor Nečas: Růžena Danielová neuměla číst ani psát, přitom však byla neobyčejně moudrá

Historik Ctibor Nečas zemřel v prosinci 2017. V dubnu téhož roku poskytl pro O Roma vakeren poslední rozhovor. A čeho se povídání týkalo? Vzpomínek na Růženu Danielovou.

Jedna z nejvýznamnějších písní, která vznikla v koncentračním táboře, je bezesporu Aušvicate hin kher báro. Nazpívala ji dnes zesnulá zpěvačka Růžena Danielová. Text vystihuje nelidskost a tragické události, které Danielová v Osvětimi Březince zažila. Se svými vzpomínkami na tuto pamětnici se s námi před lety podělil historik Ctibor Nečas.

“Poprvé jsem se s ní setkal, nedaleko našeho bydliště, kde Růžena s maminkou bydlely v malé romské osadě. Máma chodila žebrat peníze.”

Ctibor Nečas byl čtyřletým chlapcem, když poprvé spatřil maminku Růženy Danielové. V paměti mu utkvěla dlouhá sukně a šátek. Bylo to pro něj vůbec první setkání s Romy. Velký význam pro něj pak v dospělosti mělo seznámení s Růženou Danielovou.

“Byla to zpěvačka, která z Osvětimi přinesla známou píseň Aušvicate hin kher báro. S Se zpěvákem a mým velice dobrým kamarádem Dušanem Holým jsme o této písni napsali knihu. Dušan znal Růženu od malička, já ji znám až z monitorovaných vzpomínek. Později jsem byl dokonce na jejích narozeninách. O dva roky později pak bohužel onemocněla – věšela záclonu, spadla a zlomila si nohu v krčku.”

Ctibor Nečas Růženu Danielovou navštívil ještě krátce před smrtí v roce 1988.

“Ležela v hodonínské nemocnici, dostala zápal plic a zemřela. Já byl náhodou tři dny před její smrtí ve Strážnici, když mě Dušan požádal, abych se za ní stavil, že je na tom velice špatně. Přišel jsem mimo návštěvní hodiny a chtěl s ní mluvit. Sestra mi řekla: “Ale vždyť je to cigánka!” A já na to: “Právě proto za ní jdu.” Když jsem ji tam pak viděl, už s ní nebyla řeč. Chtěla jen, abych jí dal napít čaje. Když pak za tři dny zemřela, Dušan na ní napsal celostránkový nekrolog do Lidové demokracie. Ten se přitom píše jen na známé a slavné osobnosti. Růžena Danielová neuměla číst ani psát, přitom však byla neobyčejně moudrá. A teké bohužel nešťastná – V Osvětimi zůstal její manžel a všech pět jejich dětí.”

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.